Výsledky prvního kola
francouzských prezidentských
voleb v tuto chvíli ještě neznáme. Nicméně už teď je jasné, že
nebudou o Francii,
ale především
o EU. A tak se na ně musíme - z pohledu akciovým trhů - dívat. Politici se obávají brexit-trumpovského šoku. Zbytečně.
Ve hře jde o něco jiného.
O globalizaci. Té se svět nevyhne. Velké státní celky jako jsou USA, Čína, Rusko a možná i Británie jsou především o velikosti. Rozdrobená Evropa nemá šanci se chytit. Le Penová kritizuje všechno. V lecčems má pravdu. To ovšem neznamená, že její (a jí podobných) směrování Francie je správné.
Bořit je snazší než tvořit.
Koncepce EU,
ve které existuje více měnových zón - eurozóna a menší státní měny -
je vadná. Také
politika fiskálního utahování, která byla úspěšná v USA, protože jsou federálním státem (!) a ne jen ad hoc vytvořeným uskupením, byla
pro EU špatným lékem. Vylévat ale s vaničkou i dítě, tedy
rozštěpit Evropu, může být sice pozitivní zprávou pro USA, Čínu či Rusko, ostatně proto politici těchto velmocí rozpad EU v podstatě vítají, ale
špatnou pro Evropu.
Rozpad EU je nyní
hlavní téma, o kterém investoři a kapitálové trhy přemýšlejí a na jehož řešení se připravují. Žádné hledání odpovědí co je špatné - rozpad Evropy nebo její federalizace -, ale hledání cesty
jak se vůči rozštěpené Evropě zachovat. Na dohodu uvnitř EU už investoři nevěří. A až se EU rozpadne ovládnou ji velcí
spekulanti - a mezi ně malé státy a malí politici stávající EU patřit nebudou.
Společná evropská měna bez společné "státní základny" byla od počátku špatným
projektem, ovšem
výborným, pokud by bylo politické uspořádání Evropy
dotaženo do konce. Jenže Evropa zůstala stát v půli cesty. To je ta
chyba. Ne euro, ne migranti, ne evropské předpisy a ne spousta jiných, byť také důležitých problémů, ale
zastavení se v půli cesty!
Teď už je zřejmé, že náklady spojené s opuštěním eura a zavedením vlastních státních měn budou obrovské. Něco podobného jako zavedení silniční dopravy s jízdou vpravo místo roztříštěných silničních pravidel jezdit někde vpravo a někde vlevo. Masivní odliv kapitálu z jedněch míst a států do jiných míst a států vyvolá bankovní krize a s nimi spojené
omezení toků kapitálu, enormní výběry vkladů z bank a finanční zmatek.
Vznikne i
právní chaos,
viz problém zavražděného Čecha v Británii. Kdo v podobných sporech vyhraje? Velká Velká Británie nebo malé Česko? Zatím se může alespoň hypoteticky opřít o EU, ale pak? Právní chaos a zmatek se projeví především v obchodních dohodách, viz Trumpovo rušení oněch dohod, potažmo stávajéíích kapitálových tocích. Říkáme-li
NE GLOBALIZACI musíme
mít plán B, jak se v globalizaci chovat, protože zájmy velkých a silných (viz změna Trumpovy obchodní politiky vůči Číně) jsou, ať už to připouštíme nebo ne v GLOBALIZACI.
Máme plán B? Globalizace bude pokračovat, stejně jako se před staletími rozvíjely měny, byť je jejich odpůrci sabotovali. Pokrok papírovými předpisy a hlučnými demonstracemi nezastavíme!
Jedna poznámka za všechny.
Řecko. V dnešní mechanizmu EU neřešitelný problém. V racionálním mechanizmu, tedy de facto státním mechanizmu (USA, Čína, Rusko) celkem lehce řešitelný problém, viz před pár lety v podstatě jednoduše řešené problémy bankrotujících států ve federálních USA. To je teď problém číslo jedna, o kterém kapitálové trhy přemýšlejí. Jak dopadnou volby ve Francii, nejdříve ty prezidentské, pak parlamentní, pak nově vyhlášené v Británii a později v Německu jsou pro ně až druhotným problémem.
My však, než bude jasněji, věnujme pozornost dál tuzemským akciím a
tuzemskému trhu. Bude se vyvíjet jako dosud a svůj
dividendový potenciál si nenechá ujít. Tuzemské dividendy jsou aktuálně na pražské burze kurzotvorným faktorem číslo jedna.