Glosy

Zpupnost. Přijímáme rázná opatření, ale sami se jimi neřídíme. Proč by měl prezidentův poradce dodržovat karanténu, že? Je přece něco víc než plebs! Prezident mává holí na premiéra a budoucí to komentuje slovy "vychutnal si ho", aby později slovník doplnil slavným "naši na ně klekli". To jsou výrazy mafie. Marketingově účinné. Proto jsme nedávno znovu "zaklekli". Tentokrát na laboratoř a "zakleknuté" lékařce nezbývalo než konstatovat, že bez tahanic by už otestovali tisíce lidí. Americký prezident povečeří s nakaženým spolustolovníkem, ale test nepotřebuje. Vykřikujeme do světa, že tam a tam nezvládají epidemii a že všichni dělají všechno špatně. Jen my víme nejlépe co dělat?

Zoufalství. To je, až kladivo dopadne na naši hlavu, druhá fáze zpupnosti. Bereme obchody útokem. Je to katastrofa naříká pražská průvodkyně. Obchodování na NYSE opět zastaveno, krvácí Frankfurt i Praha hlásají do světa palcové titulky.

Před sto lety startovala "zlatá dvacátá". A víme jak to v říjnu 1929 dopadlo. Tehdejší doba však jakýs takýs racionální fundament měla. Bylo po Velké válce. Lidé si konečně svobodně vydechli. Euforie se dala pochopit. Ale dnes? Svět je plný marketingu, alfasamců, gurů a ředitelů zeměkoule. Zmlknou až je samotné klepne "vyšší moc" přes prsty. Snad to nebude pozdě.

Dnes je situace jiná. Nestyďme se ta slova vyslovit. Jsme rozežraní, nevíme roupama co dělat, jak říkávala má babička. Zažila obě světové války. To je to pravé vysvětlení dění kolem nás. Žádné rádoby moudré a učené "kecy". Stroje a umělá inteligence nahrazují lidi a člověk neví co si počít s volným časem. Neví roupama co dělat. To je podstata dnešní krize a s ní souvisejícího zoufalství. Tentokrát z koronaviru.

A protože jsme jen lidé, povídej mi o cizím neštěstí, to potěší. Ti hamižní burziáni. Dobře jim tak. Práci na ně. Jenže jakou, roboti už lidi nahradili? A tak dříve či později dojde na slova oné výše zmíněné pražské průvodkyně. A týkají se i každého z nás. Je to katastrofa. Možná si myslíme, že nás se nějaké "kecy" pro zbohatlé cizáky netýkají. My máme "poctivou" práci. Ale víme jaká práce to je?

Zastavme se a zamysleme se. Možná pak pochopíme, že nechat nad sebou mávat holí vyžaduje větší odvahu a sebekázeň než si někoho "vychutnat". A možná pak i pochopíme, že až holí dostanou burziáni, dojde i na nás, tak jak to pochopili Němci po druhé světové válce. Byla ještě větší než byla ta Velká.

Je na místě pláč a zoufalství nad tím co se děje na akciových trzích? Nevím, ale vím, že akciové a kapitálové trhy jsou sice v krizích první na řadě, ale "den poté" první, které se z těžkého snu probudí.

Tweet