Glosy

Svět se dramaticky mění. Dohnaly ho překotné změny ze závěru minulého století. Komu prospívají? (1) Těm, kteří se cítí a nejspíš i byli v devadesátých letech ošizení, (2) těm, kteří vycítili příležitost a (3) těm, kteří mají velké oči, ale "nemají na to". Do první skupiny patří bezesporu Rusko. Rozpustilo Varšavskou smlouvu i RVHP, ale slíbené adekvátní reakce se nedočkalo. Do druhé skupiny patří Čína. Bojuje s USA o pozici světového vůdce. Není divu, že se USA cítí být ohroženy. Typickým představitelem třetí skupiny je se svými vzpomínkami na říši, nad kterou slunce nezapadá Velká Británie. K ní se připojila řada nacionalistů, kteří sice vědí, že největší nebudou, ale jako volební munice je národní otázka dobrá.
Starší jen smutně dodávají: lidé se měli až příliš dlouho dobře a neumí si klidu a dobra vážit!

Je až děsivé, jak se lidstvo neumí ze svých chyb poučit. Pořád hledá nepřítele, pořád staví zdi a pořád věří, že to k něčemu povede. Nepovede, ale lidé jsou nepoučitelní. Dvě velké války v minulém století byly vedeny s jediným cílem. Přerozdělit vládu a moc nad světem. Malí neměli nikdy šanci, byť jim ji jejich nacionalističtí vůdci vždy slibovali, a velcí se v podstatě celou druhou polovinu 20. století mezi sebou jen prali. Rovnováha sil však zabránila, aby se konflikt rozhořel. Rovnováha však byla v devadesátých letech narušena a tak jsme se opět ocitli v situaci, ve které lidstvo bylo před sto lety.

Bude se historie opakovat? Jsme tak nepoučitelní? Možné to je. Máme nové "neohrožené a statečné" vůdce a oni své nové zfanatizované a oddané publikum. Voliče. Navíc mají ke zneužití lidí i nové nástroje. Internet a sociální sítě.

Jak před téměř sto lety reagovaly akciové trhy? Kolabovaly. A krátce po nich i světové hospodářství. Měly ale recept jak z bryndy ven. Přesunout peníze z míst, kde jich bylo nadbytek do míst, kde jich bylo aktuálně zapotřebí. Byť to byl zbrojní průmysl. To se opakuje a čeká investory i dnes.

Peníze se začnou přesouvat. Do Číny, do Asie, do jiných sektorů? Je to možné, ale hrozí něco horšího. V rukou několika málo jednotlivců už je kumulovaný takový kapitál, že má sílu "klasické" kapitálové, tedy i akciové trhy obejít a koncentrovat moc do několika málo rukou a z drobných akcionářů-investorů nadělat poslušnou, nic jiného jim nezbývá, pracovní sílu. No, ale nemalujme ještě čerta na zeď.

Na domácím akciovém trhu, podobně jako na evropských trzích, nás i po úterním odmítnutí dohody o odchodu Velké Británie z EU čeká proměnlivé "dubnové" investiční počasí. O to víc, že ani po úterý není nic rozhodnuto. Naopak. Tuzemský trh bude často reagovat nepřiměřeně. Ceny akcií ale budou, plus mínus, stále na svých "parkovacích" hodnotách. To se změní až se v Evropě, a nejen v Evropě, situace vyjasní. Pozor, i v negativním smyslu!

Tweet