Prázdniny a především druhou polovinu srpna
jsme v našich glosách
věnovali nadhledu.
Na tuzemský akciový trh a na
české investiční prostředí vůbec. Ještě nám
zbývá podívat se na euro. Emoce vzbudil nedávný komentář jednoho z klíčových zaměstnanců ČNB Jana Fraita. "
Kapitáni průmyslu by proto národohospodářům v této oblasti (zavedení eura)
neměli do práce příliš zasahovat, neboť od národohospodářů taktéž neočekávají, že budou radit, jak mají řídit své podniky".
Nejde nám teď o obsah jeho komentáře, ale o jeho dikci. Citát "nikým nevoleného" vysokého úředníka je pro českou společnost typický. Absolutní
nepochopení pojmů spolupráce a
rovnováha. Pořád to české
hraní si na vlastním písečku. Viz příklad jiné "nikým nevolené" úřednice, někdejší referentky na MŠ ČR u soudu ve věci dotací. "
Nastřelila jsem to zkusmo, aby to nějak vyšlo."
Problémů souvisejících se vzpomínanými příklady je spousta. Všimněme si alespoň těch nejzávažnějších. (1)
Osobní ego. Já, já, já a jenom já. Ostatní mi mohou být ukradeni. (2)
Nekompetentnost. (3)
Nepochopení souvislostí. (4)
Nepochopení rovnováhy v komplikovaných národohospodářských
otázkách. A mohli bychom pokračovat dál. To všechno se promítá do
vnímání Česka jako země, která vůbec nechápe úlohu investování a kapitálových trhů a
sází jen a jen na zlaté tele zvané
DOTACE. Ai proč ne? "
Kapitánům průmyslu socialistického typu"
se "dotační podnikání" bohatě
vyplácí.
Vystoupení úředníka ČNB
k euru se samozřejmě
nelíbí zástupcům tuzemských firem, především exportérům. Viz vyjádření viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara. "
Tvrdit, že komplikace spojené s kurzovními výkyvy jsou pro podniky pozitivní, obstojí možná v nějaké filozofické disputaci teoretických ekonomů, ve světě reálné ekonomiky je to ale jen další problém, kterému musí formy čelit." Konkurenční boj, jednání s obchodními partnery a úřady, pandemie, atd., atd.
Věta referentky na MŠ ČR u soudu "
nastřelila jsem to zkusmo, aby to nějak vyšlo" zase
vypovídá o něčem s ještě daleko hlubším dopadem než si myslíme.
O ztrátě kompetentnosti.
Na všech úrovních řízení. Mluvíme vzletně, rádoby moudře a rozšafně a
myslíme přízemně. Celý problém
přijetí či nepřijetí eura má podle našeho názoru
docela přízemní vysvětlení. Silně zakořeněný
pocit staršího bratra vůči Slovensku.
Slovákům se zavedení eura vydařilo.
To nedokážeme my Češi
vstřebat. Proto Česko euro nikdy - nikdy, nikdy, nikdy - nepřijme.
Přiznejme si to.
Ještě
důležitější je však něco jiného. Když jsme vstupovali do EU k přijetí eura jsme se zavázali.
Dali jsme ostatním členským státům EU
slovo. Teď jsme z přijetí eura udělali handl a
slovo nedržíme.
To se ve slušné společnosti
nedělá a neodpouští. Slovo jednou dané má být dodrženo. Naši investiční
partneři naše chování vnímají. Velmi citlivě!
Teď
budou ostražitě sledovat "
práci" Česka
s dotacemi, almužnami, za které nechce Česko nic nabídnout.
A také vývoj boje o poslední velké "rodinné stříbro" -
o ČEZ. Koupí si ho, samozřejmě bez jádra a se státní "výpomocí/dotací EU"
Agrofert? Nebo
někdo jiný?
A propo "
nikým nevolený"
úředník. Nebylo by rozumnější vychovávat ve školách kvalitní nezávislé byrokraty než do funkcí nasazovat různé ty "politické" náměstky či jiné vysoké úředníky? Trafikanty?