Synergické okénko

Stát jako firma. Pro a proti!

Dobrý sluha, ale zlý pán. Čtyřicet let jsme žili ve státě, který jsme měli vnímat jako jednu velkou společnou dílnu, jeden společný národní podnik a občany jako jeho zaměstnance a ne jako spoluobčany. Rozdíl  oproti dnešní státofirmě byl/je pouze v tom, že národní podnik patřil všemu pracujícímu lidu. Dnes už si na nic nehrajeme. Patří oligarchům, kteří privatizují zisky a znárodňují ztráty. Pandemie rozdíly mezi lidmi a podobnost s minulostí natvrdo potvrdila

Firma je obchodní subjekt. Vyrábí a poskytuje služby. Musí vydělávat. Stát je politický subjekt a stará se především o blaho svých obyvatel. To je rozdíl. I ve firmě rozumný majitel samozřejmě respektuje demokratické postupy a pravidla, ale v zájmu obchodního cíle firmy musí být i autokratický. Někdy tvrdý. Nemůže se chovat jako matka Tereza.

V demokratickém státě platí jiná pravidla než prosté "bolše" (v ruštině většina), které funguje ve firmě. Stát se musí starat o všechny své občany. Ne jen o občany krátkodobé parlamentní většiny. Byť vládnoucí hnutí/stranu/koalici v demokratických volbách zvolilo třeba 30% voličů. Těch zbylých 70% "bolše" nevolilo. Dobrý politik to ví. A naslouchá. Nepeskuje, nenařizuje, nerozkazuje, nenadává, káže vodu a pije vodu, nechová se papalášsky.

Jak se mění trh práce v době koronavirové? Jsme zemí flákačů nebo je Česko BEST-IN WORLD?

Většina lidí se shoduje, že samotná práce a trh práce už nikdy nebudou jako před pandemií. Ale jaké budou? Před rokem byla práce z domu, HOME OFFICE, vítaným řešením krize. Navíc ji nejde aplikovat všude a tak lidi rozděluje. Dnes už nad ní visí otazníky. Co napraví trh práce? Delší dovolená? Nebo zkrácený pracovní týden? A co nepodmíněný příjem? V Česku se o něj ani nepokoušíme.

Společnost klade jen velmi malý důraz na to, aby mladý člověk přicházel na pracovní trh s pocitem, hrdosti, že každá práce má smysl a něco do sebe. Hodně v tomto smyslu o nás vypovídá karanténa. Mnozí pracovníci mají ke své práci takový odpor, že v případě udržení stávajícího, tedy nesníženého výdělku dávají přednost karanténě a svého zaměstnavatele, své nadřízené a klidně i své kolegy podrazí a zůstanou "doma na karanténě", byť ani ona není žádný med. A společnost jako celek tu hru přijímá, co dělat, lidé budou podvádět, říká.

Ano, existují tvůrčí zaměstnání, zajímavá řemesla a pracovní pozice, které lidé rádi a s hrdostí vykonávají. Ale kolik jich je a kolik lidí taková zaměstnáním vykonává?

Na náš vztah k práci má obrovský a určitě i silný vliv skutečnost, že jsme s rozvinutým praporem a hlavou vztyčenou vybudovali po celé zemi řadu montoven, ve kterých lidé po celý den vykonávají nezáživné, mechanické, monotónní a někdy ještě dokonce i nezdravé pracovní úkony. Navíc si lidé v takovém prostředí stále víc a víc uvědomují, že stejně budou brzy nahrazeni roboty a umělou inteligencí.

Příčin stávajícího stavu je samozřejmě víc. Nahnilými mezilidskými vztahy počínaje, přes podvádění, nejen ohledně karantény a nemocenské a papalášstvím konče. Jak chtít po lidech aby pili vodu, když sami pijeme, a často hodně nestřídmě víno, a ještě jsme za to obdivování a odměňováni? Pokud je negativní vztah k vykonávané práci vetší než velký, jaká asi je výsledná produktivita práce?

Česká cesta k bohatství bude ještě hodně těžká, dlouhá a pomalá.
 

Fotogalerie: