Glosy

Donald Trump v tomto týdnu razantně zatřásl globálními akciovými trhy. Spekulujme, čistě hypoteticky samozřejmě. Co udělá Trumpův makléř, když zná rozhodnutí svého šéfa o pár dnů dříve než ostatní účastníci trhů? Všechno prodá, počká si až se krvavá vlna přežene a pak začne nakupovat a brzy inkasovat zisky. Inside trading? Ale kde že, co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi. Nedej bože, aby se podobně chovali všichni vládcové ve svých zemích. To by byl chaos! Chuť k takovému chování ovšem mají.

Zvlášť v postkomunistických zemích. Už jenom proto, aby konečně dohnali a předehnali ten zlý Západ! Ostatně bylo jim to od mládí vtloukáno do hlavy. Navíc to mají daleko snazší než v přece jen vyspělejších kapitalistických zemích, i když i ony, viz USA, jsou  bacilem populismu už také hodně nakaženy. Stačí něco rozdávat zadarmo a je vymalováno. Koblihy? Příběhy úspěšných miliardářů, s trochou marketingové výpomoci, přece u prostého lidu, jsem přece jedním z vás, tak lákají!

A propo koblihy. Na počátku devadesátých let jsem ve Velké Británii v zastoupení mého bývalého zaměstnavatele jednal v souvislostí s privatizací s tenkrát potenciálními investory. Do dneška se mi vryla do paměti jejich tehdejší slova: Zadarmo? Nic není zadarmo, za všechno musí někdo jednou zaplatit. Dej si pozor, abys to nebyl ty!
Dnes už vím, že ty koblihy zaplatí peníze ze záměrně devastovaných portfolií. Na Východě si ale ještě pořád dobře neuvědomujeme, že ta devastovaná portfolia jsou naše peníze. Ať už je zaplatíme akciemi, to se prý většiny "normálních" lidí, jsem jeden z vás, netýká nebo vyšší cenou za elektřinu nebo jiné monopolizované služby či produkty.

Tweet