Máme
před dividendovou sezónou.
Neuškodí zopakovat si
pár základních faktů. Včera jsme na ně upozornili v glose "Na dividendách loni z Česka odteklo 294 miliard!". Použili jsme záměrně poměrně často frekventovaný, ale naprosto zavádějící titulek. Když jsme chtěli
před třiceti lety do Evropy neměli jsme peníze. Nabízelo se nám ale několik možností. (i)
Půjčit si - a splácet, (ii)
vydat dluhopisy - a zase splácet anebo (iii) využít k financování
akciové podnikání. Rozhodli jsme se - a správně! - pro třetí alternativu.
Nic ale
není zadarmo.
Zahraniční investor riskoval, že o všechno přijde a nic se mu nevrátí.
Znárodnění.
My jsme se zase
museli smířit se dvěma faktory. (1)
předat adekvátní část řízení privatizovaných společností zahraničnímu investorovi a (2)
smířit se s vyplácením odměny za finanční pomoc v podobě
dividend.
Tenkrát, v devadesátých letech, když se v zahraničí našli odvážní investoři, kteří riskli, že Česku pomůžou, i když věděli, že mohou o všechno přijít,
jsme jásali.
Dnes, spoustu let "po té", jsme jaksi na závazky vyplývající z "dávno minulé" finanční výpomoci
zapomněli. Nepřiznáváme voličům, že zahraniční investoři nedělají nic špatného, že si jenom formou dividend stahují své vlastní peníze, které do Česka před mnoha lety riskantně investovali. A samozřejmě, proč ne, když se dílo vydařilo, chtějí i vydělat. Bouříme se
a politici jen
licoměrně přilévají, aby sbírali voličské hlasy,
olej do ohně.
Proč jsme najednou zapomněli jak to bylo
tenkrát na Východě? Kromě licoměrného sbírání voličských bodů a laciné popularity, je tu ještě jeden a daleko závažnější důvod.
Naučili jsme se žít z milodarů. Tedy říká se jim vznešeně
dotace. O to víc farizejsky dnes zní, že si stěžujeme na EU, ze které právě ony milodary většinou přicházejí. A protože je stále jasnější, že ono milosrdné období musí jednou skončit, tak se poohlížíme jinde. Nakonec to ale dopadne stejně.
Nic není zadarmo!
Učebnicovou
ukázkou českého farizejství je ČEZ. Zatímco u Philip Morris většinový zahraniční investor neváhá podělit se s drobnými investory o zisk prostřednictvím dividend, český většinový investor ČEZ -
stát, reprezentovaný ministerstvem financí
drobného investora okrádá. A proč ne? "Své" si stáhne prostřednictvím daní. Možná zavede i líbivou sektorovou daň.
Teď je ale
stát - moc toho před všemi těmi volbami nasliboval! -
trochu v úzkých. Možná bude muset sáhnout i do těch dividend. A tak
se potřebuje "
drobasů"
zbavit. Nejlépe tím, že je od investování odradí a otráví je a akcie si nakoupí pro sebe či případné své pozdější "kamarádíčky". Proto ten stagnující vývoj ceny akcií ČEZ s tlakem na snižování ceny.
A je tu ještě jeden velmi nebezpečný rys českého "podnikání". Ony vzpomínané
dotace. Naučili jsme se podnikat s dotacemi. I to jsme ve včerejší glose vysvětlili.
Méně vytváříme, byť mnohomluvně "okecáváme" přidanou hodnotu,
ale nic moc de facto
nepřidáváme. "
Podnikáme"
z dotací. A zase. Velcí se o ně dělí,
malí mají jen
právo "
mlčet a koukat".
To všechno zvažujme právě nyní
na prahu dividendové sezóny. Odborníci rádi hovoří o portfoliích. Kdo je nemá, jako by nebyl. Jak je to s nimi ale doopravdy? Jako s úroky.
Například 1% úrok. Máme-li v bance sto tisíc s úrokem 1%, dostaneme ročně tisícovku. Máme-li ale v bance sto miliónů, dostaneme milion a nemusíme dělat nic. A
to už je rozdíl,
že?
Co s tím? Obíhat banky když máme málo? Výnosnější a svým způsobem i snazší je "obíhat dividendy". Dočasný pokles aktiv je jen spekulace a, samozřejmě, je dobré ji drobnému investorovi otrávit a znechutit. Tak jako to dělá "vlastenecký" stát svým "investorům-vlastencům" v případě ČEZ.