Predikovat cokoli
v postfaktické společnosti je velmi
obtížné. Predikce by se měla shodovat s fakty, ta ale čtenáři "berou" jen pokud se shodují s jejich názory. Vysvětlovat jim, že některé zdroje informací jsou mírně řečeno OUT nemá smysl, protože fakta, když nejsou shodná s názory čtenáře, budou stejně zpochybněna. A situace je ještě zamotanější. Postfaktická společnost se neumí shodnout ani na těch "fake news" faktech. A přidá-li se neochota přiznat chybu pak "dokonáno jest".
Postfaktický přístup k věci
má ale
i své pozitivní stránky. Můžeme se
v klidu věnovat závěrům svého
vlastního rozumu. Ten nám je často jediným jasně zářícím majákem v moři oněch "fake news".
A tak se v klidu věnujme onomu vlastnímu rozumu. Akciové trhy v USA a v Evropě jdou víc a víc svými vlastními cestami, na kterých stále větší roli hrají centrální banky. Ale ani ony nejsou všemocné. Své o tom může vyprávět ECB. Pouhé kopírování FED iž nestačí, protože evropské problémy nemají kořeny v ECB, ale v EU. Nejisté je především další směřování EU, které vyplývá z velkých rozdílů mezi západem a východem EU. Podstatou rozdílů je rozdíl v myšlení.
Postkomunistické státy a
lidé v nich
se v minulosti nesměli, aby vůbec přežili,
mýlit.
A tak se naučili všechno zdůvodňovat, "okecávat". A toto dědictví si s sebou dědici komunismu vzali i do EU. Žádná snaha po dohodě nebo kompromisu. Prostě
nulová tolerance. A ještě jsou na ni hrdí. Západ Evropy, aktuálně například Británie, to nechápe a velmi těžko takové chování východoevropanů snáší. Navíc východní evropští politici negativně ovlivnili i své západní kolegy a i ti tak podlehli kouzlu
mlácení prázdné slámy. Bohužel. V takovém prostředí se samozřejmě daří "osobitým osobnostem".
Uveďme si
konkrétní příklad z akciových trhů. Už před sto lety neměl burzu a drobné akcionáře rád
Henry Ford. Jak šel život uvědomovali si jeho následovníci, že když už se musí spojit, tak vždy jen se silnými, aby byli ještě silnější. Proto často
hráli, až do naší doby,
s drobnými akcionáři betla. Posledním příkladem je
Fortuna. Vstoupila na pražskou (a také varšavskou) burzu
s lákavým slibem atraktivních dividend "pro všechny". S Fortunou pak drobní akcionáři prožili horší i nadějnější období.
A teď pozor: k výraznějšímu a trvalejšímu růstu ceny akcií Fortuny nikdy nedošlo a v roce 2016 na jaře management z čistajasna oznámil, že
s dividendami je konec, protože firma musí investovat. Cena akcií šla samozřejmě rychle dolů.
Když pak firma v pátek 31.3.2017 oznámila, že stahuje akcie jak z pražské, tak i z varšavské burzy,
vykonala předchozí
panika, kterou management spustil rok před tím
většinu špinavé práce za něj, protože odkupní cena se odvozuje z váženého půlročního průměru. Do dalších podrobností a souvislostí teď raději ani nezabředávejme. Stačí připomenout podobné zkušenosti drobných akcionářů dnešní O2 nebo autobazaru AAA.
Ohledy na nároky drobných akcionářů se tedy
nenosí. V Česku ještě méně než na západě (ale i ta Varšava si zákeřnosti hlídá líp). Je to špatně, ale
potvrzuje to i ne neochotu, ale především
naivitu a
hloupost našich
politiků.
Nebo je to jejich
vyčůranost?
Levice před volbami slibuje nové a nové dávky a pomoci, aby je pak s odvoláním, že musí pracovat v koalici nesplnila. A totéž
pravice. Slibuje snižování daní, aby je pak s odvoláním na krizi zvýšila. A stačilo by málo. Pohlídat investování a vytvořením podmínek pro investování posílit střední třídu.
Už "před Fortunou" jsme o tom mluvili v našich videozpravodajstvích a někdy před dvaceti lety jsme doporučovali odměňovat politiky cennými papíry. Prý to je hloupost, psalo se tenkrát. Hloupost? Ale hned by byl pořádek a dnes by už politici investování rozuměli!
Snazší pro ně ale samozřejmě je
zvyšovat si v parlamentu platy, odměny a finanční
náhrady, to chápeme.
Než se věci napraví, snad to nebude trvat dalších dvacet let,
sledujme výsledky za rok 2016 a především
ex-date a
výhledy na dividendy a budujme svá portfolia na bázi tuzemských dividendových titulů. Ty ovšem, viz text výše, musíme dobře hlídat. Výsledky za 1Q 2017 přijdou na pořad dne později.