Glosy

Na globální akciové trhy se vrací zdravý rozum. To je dobrá zpráva. Další dobrou zprávou také je, že na pomoci státu je závislých daleko méně lidí, než se podle výkřiků politiků zdálo. Podnikatelé si zase uvědomují, že samotné peníze je z krize nedostanou. Firma musí mít především kvalitní produkty nebo služby. Schopní podnikatelé to vědí. To všechno jsou dobré zprávy.

A teď nebezpečí. (1) Zázračně nízká nezaměstnanost. Pomohla výrazná státní podpora? Jen na začátku. Především zabral "efekt zahraničních pracovníků". Jsou pryč. (2) Předčasný optimismus manažerů firem. Teprve podzim až ukáže jak tomu bude doopravdy. Ve hře jsou/budou nové zakázky, konec úvěrového moratoria a, světe div se, nedostatek kvalitních zaměstnanců. Všechny tyto faktory ovlivní nejen ekonomiky, ale i akciové trhy. Včetně tuzemského.

Teď se zamysleme nad výše uvedenými aspekty hlouběji. Nejdříve si ale zopakujme slova Andrease Treichla z motta našeho webu: "Finanční gramotnost je jedna z nejdůležitějších věcí, aby se lidé nenechali od politiků obalamutit".

Nezaměstnanost sice více či méně stagnuje, pomineme-li nejpostiženější sektory, ale je to jen onen pověstný klid před bouří. Programy Antivir A a B měly firmám odlehčit jejich finanční břemeno a hlavně je odradit od propouštění. A připočteme-li odchod zahraničních pracovníků zdá se být problém vyřešen.
Ale co dál? Jak si firemní manažeři postupně postupně uvědomovali odpověď na položenou otázku začal jejich zájem o programy klesat. V dubnu vyplatil stát více než 7 mld Kč, v červenci necelou miliardu!  Ve vzduchu ale visí Damoklův meč dalších  nebezpečí. Ta zatím manažeři svým optimismem popírají. Jenže tady jsou a nelze před nimi zavírat oči.

Dostatek/nedostatek nových zakázek, konec úvěrového moratoria a chybějící kvalitní zaměstnanci. Včetně zahraničních, kteří často vykonávají práce, do kterých se už Čechům jít nechce! Takže znovu. Samotné peníze firmy z krize nedostanou! Peněz je dost, i díky centrálním bankám a rozhazovačným politikám vlád. Kam ale peníze nasměrovat? Z krize z roku 2008 se firmy "vybabraly" až po dvou a půl letech.
Na pozadí popsaných dějů a událostí se budou vyvíjet i globální akciové trhy. Dva konkrétní příklady z mnohých, které mohou tuzemský akciový trh brzy výrazně ovlivnit.

Prvním je případ česko-slovenské finanční skupiny Arco Investments. Nemá peníze na splacení dluhů ve výši miliard korun a ve velkém ohrožení jsou investice stovek zámožných podnikatelů. Mnozí dali na "píar" doporučení a "kvalitní" reklamu. Jaký asi bude konec rodící se kauzy? Dejme slovo Petru Smutnému, partnerovi v pražské pobočce poradenské firmy PwC, který se zabývá restrukturalizací podniků. "..., teď se bude vybírat jen ze špatných možností."

Druhým daleko horším příkladem je dlouhodobá nemoc tuzemského akciového trhu. Budeme se ji věnovat později v samostatných příspěvcích. Teď jen "ochutnávka".
O tuzemském akciovém trhu se nemluví moc pěkně. Především u nás doma. Navzdory tomu jak jsme skvělí. Zahraniční investoři na rozdíl od českých investorů oceňovali ještě v nedávné minulosti jeho obrovský "dividendový" potenciál mnohem více než my sami. O ten jsme ale díky "doporučením" ČNB nevyplácet dividendy postupně přišli. Může se však na štěstí i brzy rychle vrátit. Záleží jen na nás.

Proč se ale o tuzemském trhu, zejména doma, moc dobře nemluví? Důvody souvisí s politikou. Hodně. A tchajwanská senátorská mise podpořená shodou okolností vytěsněním minoritních akcionářů ze společnosti PFNonwovens otevřela pandořinu skříňku. Je to ale dobře. Nabídla tak totiž příležitost k lepšímu pochopení fungování nejen tuzemského akciového trhu, ale i celé české společnosti.

Vláda ANO, potažmo její předseda, oslnili Česko nápadem řídit stát jako firmu. Je s podivem jak lidé rychle zapomněli na více než čtyřicetiletou "komunistickou" zkušenost s tímto experimentem. Tenkrát byl stát také jedním velkým, tehdy státním, podnikem. Ano, v demokratické zemi se vládne hůř. Musí se v ní totiž naslouchat i opozici. To stojí však za to. Víc hlav, víc rozumu! Diktátoři ruší senáty a další demokratické instituce a nemusí poslouchat nic a nikoho. Oproti komunismu či co to vlastně bylo však přesto existuje v řízení státu jako podniku/firmy jeden velký rozdíl. Tenkrát vládl "náš pracující lid". Teď vládne jeden jediný, i když není přesně známo kdo přesně, "ředitel zeměkoule".

Akciový trh je jedinečný nástroj demokracie. Proto je pro diktátory nebezpečný. Marxisté, Stalin, Gottwald akciové trhy prostě zrušili. Prostě to zařídili. Dnešní politici (snad ještě ne diktátoři) - najdou se ve všech stranách! - jdou na věc chytřeji. Akciové trhy "podporují", ale chtějí být jedinými investory/akcionáři. "Náš pracující lid" vyměnili za "generálního investora/akcionáře". Vypadá to kapitalisticky  a "socialistického" cíle bylo/je dosaženo.

Konkrétně. Pegas Nonwovens rozjíždí vytěsňování minoritních investorů. Jeho majoritní investoři se stanou "generálními" investory. Všechna moc jim. (Všimněme si už ne sovětům!) Z osvědčeného/osvědčených titulu/titulů, který nesl/nesly investorům dividendové výnosy se najednou stává akcie, která nenese nic. Tedy nese, ale jen "generálním" investorům. A nemusí to být jen formou dividend. Podobných příkladů už máme v Česku víc. O roli generálního investora se například aktuálně hraje i v případě ČEZ. Klasičtí investoři zanikají a z několika chytrých (smart) nebo spíš vychytralých investorů se stávají "generální" investoři. Kam se poděli drobní investoři, potažmo "náš pracující lid"? O tom ale až zase někdy jindy.

Pokud se týká dnešního tuzemského akciového trhu nečekáváme na něm brzký růst. Naopak. Spíš bude stagnovat jako dosud a bude upírat oči k "jistotám", které bez našeho přičinění neexistují. Ani existovat nemohou!
 

Tweet