Glosy

Ve víkendové glose "Almužna!" jsme se dost ostře pustili do dotací. Záměrně. Pokřivují konkurenční prostředí. A když už se použijí, měly by pomáhat. V Česku spíš škodí. Pomáhají většinou velkým (jsou až příliš velcí aby padli) nebo těm, kteří pomoc buď vůbec nepotřebují nebo drží  nad vodou neschopné. Takové, kteří  by jinak v rovných podmínkách bankrotovali. To je chyba.
Reálným kritériem pro udělení dotace/grantu tak v Česku jsou, bohužel, dobře proříznutá ústa a politická moc. Také proto se problematika dotací markantně projevila i na summitu EU minulý týden v Bruselu.

Bulharský premiér na něm v jednu chvíli obvinil nizozemského premiéra Marka Rutteho, že chce být evropským policajtem. Není překvapením, že tak mluvil premiér země bývalého postsovětského bloku. Česko bylo/je mazanější. Evropa musí šetřit, podporuje "šetřílky" český premiér, ale Česko musí dostat víc. To je charakteristický znak středo a východoevropských zemí EU. Neposlouchat co říkají jiní. Nebo jinak, argumentovat jen a jen populistickým politickým marketingem.

A právě na populistický marketing poukázal na summitu EU nizozemský premiér Mark Rutte. Česko hlasitě křičí, tedy hlavně doma, že nebude platit neumětelství "jihu". Řecka, Itálie. Proto chce víc. Dotací. Ty se nemusejí splácet. Úvěry se splácet musí. Ale i Rutte, stejně jako bulharský či český premiér, má své voliče a těm se nelíbí dotovat Agrfert. Ne Česko, ne Čechy, ty Nizozemci chápou, ale Agrofert. Pochybují, zda by vůbec bez dotací přežil. Zvlášť když český premiér, nemajitel Agrafertu, obviňuje některé své vlastní, tedy české, abychom si rozuměli, europoslance, že jsou vlastizrádci a šéfovou oficiálního orgánu EK dehonestuje slovy o "pomatené ženské" nebo tak nějak v tom smyslu.

Zajímavé v této souvislosti je i fakt, že Mark Rutte má jinak v EU i doma pověst milého a přátelského muže, s nímž ostatní politici bez problémů vychází. Patří k největším zastáncům společné migrační politiky. Bojuje za rychlé snižování emisí skleníkových plynů. Boj za zlepšování klimatu je jeho prioritou. Prosazuje společnou zahraniční politiku EU o níž by členské země EU nerozhodovaly jednomyslně (dobře ví, že jinak se země nedomluví ani na tom, zdali je den či noc). Právo veta EU podle něj brzdí a snižuje roli EU ve světě.
Viz opatření proti pandemii. "Bruselu" se vyčítá, že zavinil neakceschopnost EU. Přitom podle stávajících unijních pravidel ani akceschopný být nesměl!

Autor této glosy zná nizozemské prostředí poměrně velmi dobře. Počátkem devadesátých let tam byl na stáži a má mezi Nizozemci přátele. Ví tedy o čem píše.

Kritici Ruttemu vyčítají, pokud chce silnější EU, že nechce dát členským státům víc peněz. On, poučen jak země ze střední a východní s penězi "zadarmo", tedy s dotacemi/granty, potažmo almužnami zacházejí je proti a trvá na úvěrech. Jinými slovy trvá na zodpovědnosti těch, kteří ony almužny přijímají. Ta jim, zvlášť na Východě, chybí. A má pravdu! Kritici mu také teď po summitu vyčítají, jak o jeho výsledku informuje doma v Nizozemsku. Prý zdůrazňuje, kolik nizozemské pokladně ušetřil peněz. Jako by český premiér po návratu z Bruselu, ale i před cestou tam nevykřikoval co všechno na tom zlém Bruselu nevybojoval!

Drobné investory ale nakonec nejvíc zajímá jaké má všechno toto dění vliv na akciové trhy? Už jsme o tom psali včera. Investoři, především drobní investoři a tuzemský akciový trh to mají těžké. Na koho či na co vsadit? Na staromódního Buffetta? Na tradery? Na věrolomné politiky?

Léto bude nadále hodně nepředvídatelné. To není obezlička vyhnout se odpovědnosti. To je skutečnost. Proto tuzemský akciový trh aktuálně vyčkává a stagnuje. V poslední době díky naznačeným obavám sílí i tendence k poklesu. Proto budou i ve zbytku roku sílit stále "divočejší a divočejší" spekulace. V nejbližší době však ještě bude akciové trhy nadále ovlivňovat prázdninový okurkový mód a postupně bude sílit i vliv firemních výsledků 2Q 2020.

Tweet