Glosy

Akciový rok 2019 je za námi. Byli v něm investoři spokojení a šťastní? Nejspíš jako ostatní. Měli víc volného času, vice peněz na nadstandardní nákupy a spoustu příležitostí do čeho peníze "vrazit". A měli také do čeho investovat. Přesto se investorům zdá, že se až tolik šťastnější necítí. Silných akciových titulů na tuzemském trhu není moc a subjektivní míra spokojenosti investorů s nimi a s výsledky investování v posledních letech spíš klesá než roste.

Proč nejsme tak spokojeni/šťastni jak bychom mohli být? Jsme přehlceni. Příležitostmi, možnostmi, informacemi, vším možným i nemožným a nejsme schopni rozlišovat co je a co není důležité. Rozčilujeme se nad tím, co se děje s cenou akcií ČEZ nebo nad ročním čekáním na růst ceny a dividendy Philip Morris. Přijde nám dlouhé. Jsme netrpěliví.

Nejsme všichni až tolik šťastní, jak bychom asi mohli být. Mluvíme o svobodě, o demokracii. Víme ale dobře co ta slova znamenají? Před třiceti lety jsme zatracovali komunisty, StBáky a staré struktury. Dnes je volíme, milujeme a spolu s nimi o sto osmdesát stupňů obracíme. Měníme naše dřívější názory. Jsme za to i chváleni. Jen idiot přece nemění názory.

Dvakrát v minulém století válcovala větší menšina menší většinu. V Německu ji dokonce pár let i milovala a jak to vždycky dopadlo? Mnoho investorů, natož lidí, které investování vůbec nezajímá, protože jejich guru, vůdce, se o ně přece postará, nemá ani chuť o takových "malichernostech" přemýšlet. Vůdce jim přece slíbil, že se postará a je tedy zbytečné ztrácet čas malichernostmi. Stačí starořímské "chléb a hry".

Je až s podivem, jak se tísicileté pravdy promítají i do vývoje a chování akcií. Akciové tituly, společnosti, které své zásady ze dne na den - idiot neidiot - nemění a přece jsou důvěryhodnými stálicemi a symboly férovosti. Jako lidé. Proto investoři věří silným společnostem v zodpovědných, většinou v západních, rukách. Erste Bank, Komerční banka, Moneta, VIG. Zato ryze český ČEZ se otřásá v základech, protože, jak byl poučen I ten poslední investor, "všichni tu kradou". Namístě je  být opatrný a pořád ve střehu. Tuzemský investor má nejen důvod, ale dnes už i historickou zkušenost se bát.

Novoroční zamyšlení bývají a právem mají být o štěstí, o trpělivosti a také o umění umět si leccos zbytného odepřít. Když jsem na počátku devadesátých let jezdil služebně kvůli privatizaci do Velké Británie nechápal jsem tu "jejich" demokracii. Všechno se točilo okolo teze "neohrozit svobodu a práva druhého". U nás tou dobou panovala a v mnoha případech panuje dodnes teze "vše je dovoleno". Byli jsme jako utržení ze řetězu. Dnes je možná Británie jiná, ale tezi "dbát o svobodu druhého" má hluboko zakořeněnou ve svých genech. Možná právě proto zvítězil v Británii brexit.

Většina české populace a s ní i většina českých investorů klade důraz na SVOBODU. Plete si ji však se SVOBODOU PODLEHNOUT. Vzpomeňme raná léta opětovného budování kapitalismu v Čechách. Marketingoví odborníci si libovali. Čechům lze nabídnout a prodat všechno. Spolknou vše i s navijákem. Naštěstí jsme se už trochu poučili. Marketingoví mágové také. Přesunuli se na politický marketing. A lidé jim zase spolknou vše i s navijákem. Jako tenkrát v devadesátkách. Možná jsme jen o úroveň, level, aby mně rozuměla i mladá generace, výš. Nicméně pořád oněmi v devadesátkách zmanipulovanými ovčany zůstáváme. Neumíme být trpěliví, neumíme si odpírat. Svobodu zaměňujeme za "dopřávat si".

Od "dopřávat si" už je pak jen krůček k "pořád se o něčem rozhodovat". Rychle, zbrkle, a hned. Teď. Pořád cítíme potřebu se ke všemu vyjadřovat. A kde jinde než na sociálních sítích. Podléháme klamu, že kdo se hned nevyjádří, jako by nebyl. Řešíme pseudoproblémy, které se nám ovšem jeví jako kardinální. Pokud totiž neřešíme opravdové problémy chybí nám srovnání a kdo nemá srovnání se rozhoduje špatně. Dá na horké tipy, "zaručená" doporučení a stává se hříčkou v rukách chytrých marketingových šibalů. A právě o "investičním" marketingu bude rok 2020.

A propo. Emoce. Zlaté marketingové pravidlo říká: probuďte emoce a získáte pozornost. Nejlépe negativní emoce, příběhy. Fungují lépe než pozitivní. Proto se nadužívají. Víc a víc. Nadužívání emocí, silných hesel a obrazů vede k tomu, že se už netopíme jen v informacích, ale, čím dál častěji, v extrémních emocích. Proto často i ta extrémní volatilita na akciových trzích. Čeho je ale moc, toho je příliš. Gradovaná naléhavost vede paradoxně ke stále větší lhostejnosti a lhostejnost davu je nástrojem jestřábů. I o lhostejnosti bude rok 2020.

Tweet