Glosy

Čert se skrývá v detailu. Takovým je sousloví "polostátní ČEZ". Je to buď neznalost či laciná novinářská rutina nebo účelový marketingový trik. Nic jako polostátní společnost neexistuje. ČEZ je soukromá obchodní společnost v níž je 70% akcionářem stát. Management ČEZ se nemá co dohadovat a řešit se státem ochranu minoritních akcionářů. To je věc zákonů. Úsloví je však ještě zákeřnější. Navozuje atmosféru, že ČEZ je stát a co je stát je špatně a ruce od něj pryč! A to je "klamavá" a o to zákeřnější reklama. Odstavit investory od zájmu o společnost a po té se jí nepřátelským převzetím zmocnit. To za A.

Všechno ostatní jsou jen čertovské hrátky. Začněme nedávným představením jaderné budoucnosti Česka, viz článek ve včerejších HN "Akce nový jaderný blok startuje už příští rok".

Cena akcií ČEZ na tuzemském akciovém trhu už dávno neodpovídá jeho potenciálu. Důvody nebudeme donekonečna opakovat. Věnujme se raději oněm čertovým kopýtkům. Je jich okolo ČEZ víc než dost.
Například "laciné" hodnocení výsledků 3Q 2019 přestává mít smysl, když si uvědomíme změnu v účtování derivátů. Ovlivnila všechna letošní čtvrtletí, nejen to třetí. Pohled na celých devět měsíců nabízí úplně jiný ČEZ než ten, který byl dosud prezentován. Všechny položky výsledovky vzrostly dvouciferným tempem! A zavádějící v dosavadních komentářích jsou i, námi tak často připomínaná, "očekávaní trhu". Čísla od začátku roku jsou lepší než "konsenzus" (co to je?) a překonala očekávání. Má být za překonávání očekávání trestán ČEZ nebo analytici?

Mezi podobné detaily patří i skutečnost, že se ani premiér ani generální ředitel ČEZ nechtěli na tiskové konferenci o jaderné budoucnosti Česka vyjádřit k zásadní otázce, jak by měla podpora státu (už na konci 1Q 2020 má být předložena ke schválení EK) vypadat.

Vzhledem k růstovému výhledu (nejen ceny elektřiny) a podle současné dividendové politiky firmy (a není na ní co měnit, protože stát jako největší akcionář peníze potřebuje, ber kde ber) lze s pravděpodobností blížící se téměř jistotě tvrdit, že cena akcií ČEZ neodpovídá skutečné hodnotě firmy a je výrazně a záměrně podhodnocována. Nemá proto smysl zbytečně a sáhodlouze diskutovat na nekonečných mimořádných valných hromadách nebo obviňovat management. Stát a jestřábi se takovému konání jen vysmívají. Kladivo na čarodějnice mají v ruce oni.

Krátký odskok k maturitě z matematiky. Stát je koalice a má se za to, že hlavní koaliční partner má většinu 30%. To ovšem není pravda. Většina je 70%. Samozřejmě je ke škodě věci i samotného ČEZ, že opozice je roztříštěná a koaliční partner slabý, ale 30% není většina! Co kdyby to lidé pochopili? Nikdy, nikdy, nikdy. To raději z matematiky nikdy, nikdy, nikdy nematurovat!

Zpět k v úvodu vzpomínanému příspěvku uveřejněnému v HN. Ponechejme stranou všechny nekonkrétní a z prstu vycucané informace. Počínaje harmonogramem, o kterém sama šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost vyjádřila pochybnost a konče cenou výstavby. Jsou povolanější, aby údaje hodnotili. Stačí však jen jednoduchá a prostá otázka. Jakou zodpovědnost a výkonné pravomoci budou mít ti, kteří dnes tak blahosklonně a bez poctivých diskuzí rozhodují o realizaci a tedy i skládání účtů o jaderném projektu v době až se bude doopravdy lámat chléb? Žádnou!

Zajímavý je také nenadálý "cvrkot" okolo jádra. Má jediné vysvětlení. Žádná starost o budoucnost, ale jen rychlá a poslední velká "privatizační" příležitost. Je nejvyšší čas jít do akce. Dříve či později, ale nejspíš dříve, dojde na původní návrh managementu rozdělit ČEZ na dvě části. Výnosnou, tu rychle zprivatizovat do jestřábích rukou, a na druhou v dluzích za jádro utopenou "ztracenou" část. Tu nechat na krku státnímu rozpočtu a příštím generacím. Po nás potopa. A protože čas kvapí a fantasmagorie lidé brzy prohlédnou, je čas spěchat.

Pár poznámek k aktuálním signálům technické analýzy (TA). Cena akcií ČEZ se už dlouho pohybuje v úzkém koridoru Bollingerova pásma (BB). To je signál k rychlé a náhlé změně. Ve čtvrtek se již dokonce dostala pod dolní hranici BB. TA v takovém případě nabízí dvě naprosto odlišné varianty:

Kterou si vybereme je už jen a jen na nás. Informací máme dost.

Winstonu Churchillovi bývá, nejspíš neprávem, připisován výrok, podle kterého kdo nebyl ve dvaceti levičák, nemá srdce a kdo není ve čtyřiceti pravičák, nemá mozek. Autor této glosy patřil na počátku roku 1990 do kategorie 40+ a byl a dodnes je pravičák (byť takové dělení už dávno  nemá ten význam, jako v době vzniku měl). Myslí si tedy, že má mozek. Proto v dnešní glose tak přímočaře a polopaticky současný vývoj okolo ČEZ popisuje.

Tweet