Glosy

Vystačíme ve 21. století s chlebem a hrami? Ne!

Trvá zhruba dvacet let než se ve společnosti projeví přechod starého století do století nového. Poklidné 19. století přešlo v průběhu dvaceti let do neklidného a válečnými konflikty zmítaného 20. století. Bylo úplně jiné a lidé na něj nebyli připraveni. Dnes, po sto letech, je to stejné. Řítíme se někam a nevíme kam. Nevíme zhola nic. Jenom to, že "naše" století změní od základu vše, i kapitálové a akciové trhy. Abychom se v něm uživili musíme zásadním způsobem změnit myšlení. Stroje a umělá inteligence nás valnou měrou nahradí. Jak se budeme živit když nebudeme mít kam chodit do práce?

Především investováním! Z čeho však budeme šetřit a investovat, když nebudeme mít pravidelnou mzdu a plat? Zatím řešíme "práci" člověka v pracovním procesu růstem úředníků, tedy v podstatě růstem neproduktivních činností. Budou všichni jen úředníci?

Hnacím motorem globálního hospodářského pokroku bylo, je a bude investování. Jedni mají čich, druzí peníze. Nepůjde to ani bez těch prvních, ani bez těch druhých. To je ale delší budoucnost. Teď je třeba vědět jaké bude to "naše" 21. století? Co o něm víme?

• Stroje a umělá inteligence si, alespoň prozatím, odbory nezaloží. Ztrácí tudíž smysl dělení na levici a pravici. Proto ten celosvětový, a protože Evropa dosud vždy stála v čele světových změn, takže především evropský úpadek levicových a pravicových stran. Nahrazují je populisté a nacionalisté. Boj za práva pracujících se už nenosí. Společnost se  dělí na dvě zhruba stejně početné nesmiřitelné skupiny.
• Rychle rostoucí produktivita práce postupně vytlačí z pracovního procesu člověka - poslušného zaměstnance. Stát - firma ale poslušné zaměstnance potřebuje. Ne na práci, ale aby nezlobili. Zatím stačí sliby. Všem, všem, všem. Jak dlouho s nimi politici vydrží?
• Aby děti nezlobily, potřebují si hrát. Dospělé je třeba zaměstnat. Zatím stačí navyšovat úřednická místa. Proč jsou úředníci potřeba politik vždycky zdůvodní. Ovšem samostatně pracující osoby je také nutné zaměstnat. Aby nezlobili. I jim totiž dává produktivita práce dost času na přemýšlení a to není dobře. Takže komplikované formuláře, daně, EET a tak dále a tak dále.
• Pokrytectví. Plácání se po zádech, objímání, vyumělkované úsměvy. Svět už ale není realitní Manhattan před půl stoletím. Tenkrát bylo potřeba protivníka nejdříve urazit, aby se s ním pak šlo na "pracovní" oběd a uzavřel obchod. A něco podobného je i současný tlak USA na dvoustranná jednání. Opak je účinný.
• Silní se spojují, aby byli ještě silnější. Žádné hranice. Peníze jsou silnější. Korporace to už dávno pochopily. Politici ne. Znají jediné: úspěšné malé jednotlivce a velké korporace "udanit". Tu bankovními, tu digitálními daněmi nebo EET. Závislým zaměstnancům a odborům se to líbí. Je to pohodlnější. Pokroku však podobné uvažování škodí. Zemím, které podstatu problému pochopí bude patřit 21.století.