Glosy

"Zákon roku" o státním rozpočtu každoročně tradičně ovlivňují dvě pohádkové hlášky. "Našli, nenašli, našli..." a "... tomu dala, tomu ne..." Spousta dlouhých, "důležitých a moudrých" řečí. Jinak ale zákon o rozpočtu nepřináší nic nového. Jen "páruje" příjmy a výdaje. A když se mluví o příjmech není to o ničem jiném než o daních a jejich prostřednictvím o okrádání voličů. Nově i bank, bankovní fondy/daň, a velkých a úspěšných firem (digitální daň).

Rozpočtům chronicky chybí skutečné investice. Jasné hodnocení návratnosti a termínů dokončení projektů. Včetně opatření, když jedno či druhé není dodrženo. Je to škoda. Není se však čemu divit. Politikům a na nich navázaných "dotačním" podnikatelům nejde o investice a nedej bože o stát, ale o moc. Ždímání voličů a firem lze s trochou marketingu a peněz zvládnout vcelku velmi snadno.

Donald Trump oprášil vedle daní aktuálně ještě i staronové zdroje příjmů. Cla. Jenže s nimi je to jako s daněmi. Ukrajují z marží nebo rovnou zvyšují cenu zboží.
Ale zpět k rozpočtům. Není divu, že o "dotovaný kapitalismus" mají zvýšený zájem země V4 a vůbec země bývalého sovětského bloku, resp. jejich současní mocní. Teď jde jenom o to udělat to tak, aby si fíglu všimlo co nejméně lidí. Hodně mluvit o nepodstatných detailech a nic negarantujících garancích a najít k odvádění pozornosti "odborníky", kteří umí dlouho mluvit a neříct nic podstatného.

Markantním problémem číslo jedna státního rozpočtu jsou důchody, resp. důchodová politika. Ono "tomu dám, tomu ne" a "našli mí rádcové (finanční prostředky)?" Pro PR a marketing samozřejmě NAŠLI. Pro realitu všedního dne je ale nutné najít nepřítele, který úsilí odborníků maří. Dělal to tak minulý režim a děláme to teď my.

Jak funguje BOJ O MOC jsme už mnohokrát popsali na ČEZ. Místo aby ho politici využili k vcelku jednoduchému vylepšení důchodové politiky státu využívají ho k uchopení moci. Volič sem, volič tam. Proto ta snaha o diskreditaci každého úsilí o zlepšení podmínek pro investování (2x zdaněné příjmy - ze zisku společnosti a z dividend ) a investičního klimatu. Nejen v Česku. Prý vše napraví finanční vzdělávání. Omyl. Dotované (zase dotace!) poradenství není nic jiného než prezentace finančních produktů, které často lidi spíš okrádají, než aby výraznějším způsobem zvyšovaly jejich bohatství.

Letošní léto nabídlo (vedle ČEZ a dalších) jeden zajímavý titul stojící dosud v pozadí. Kofolu ČeskoSlovensko. Je to sice firma v porovnání s ČEZ výrazně menší, ale princip "důchodového zabezpečení na stáří" funguje u drobného investora naprosto stejně. Možná líp než u ČEZ.

Akcie Kofoly se od letošního léta nacházejí ve zcela nové situaci. (1) Společnost ukončila 12leté působení v Polsku. (2) Odešel druhý největší akcionář, fond Enterprise Investors. Největším akcionářem zůstává rodina Samarasů (fy Aetos). (3) Objem veřejně obchodovaných akcií na burze je nyní cca 30%. To je srovnatelné s ČEZ! (4) Nevýhodou pro velké investory po výše uvedených změnách - ale naopak výhodou pro drobné akcionáře! - je objem. Pro velké investory je příliš malý. Kofola je ale vhodná k "drobné" spekulaci i - díky stabilní dividendové politice - k dlouhodobému držení (je v podobné situaci jako Philip Morris).

Pokud stát pochopí, resp. bude chtít pochopit podstatu kvalitního "investování pro všechny" bude zabezpečení lidí v důchodu nejen snadné, ale i zajímavé a zábavné. Ale kdo je to stát? Parta zkorumpovaných politiků, tradičních i netradičních, nebo schopných byrokratů, kterým opravdu záleží na blahu spoluobčanů? A jsme u jádra problémů státních rozpočtů!

Tweet