Dobrý sluha, ale zlý pán. Čtyřicet let jsme žili ve státě, který jsme měli vnímat jako jednu velkou společnou dílnu, jeden společný národní podnik a občany jako jeho zaměstnance a ne jako spoluobčany. Rozdíl  oproti dnešní státofirmě byl/je pouze v tom, že národní podnik patřil všemu pracujícímu lidu. Dnes už si na nic nehrajeme. Patří oligarchům, kteří privatizují zisky a znárodňují ztráty. Pandemie rozdíly mezi lidmi a podobnost s minulostí natvrdo potvrdila

Firma je obchodní subjekt. Vyrábí a poskytuje služby. Musí vydělávat. Stát je politický subjekt a stará se především o blaho svých obyvatel. To je rozdíl. I ve firmě rozumný majitel samozřejmě respektuje demokratické postupy a pravidla, ale v zájmu obchodního cíle firmy musí být i autokratický. Někdy tvrdý. Nemůže se chovat jako matka Tereza.

V demokratickém státě platí jiná pravidla než prosté "bolše" (v ruštině většina), které funguje ve firmě. Stát se musí starat o všechny své občany. Ne jen o občany krátkodobé parlamentní většiny. Byť vládnoucí hnutí/stranu/koalici v demokratických volbách zvolilo třeba 30% voličů. Těch zbylých 70% "bolše" nevolilo. Dobrý politik to ví. A naslouchá. Nepeskuje, nenařizuje, nerozkazuje, nenadává, káže vodu a pije vodu, nechová se papalášsky.