Synergické okénko

Nejlépe se mluví o tom o čem nikdo nic neví. Třešničkou na dortu jsou predikce "moudrých" na sto či tisíc let dopředu. Ten kdo je vyslovuje dobře ví, že nebude muset nikdy nikomu skládat účty a ten kdo se nenaučil a nejspíš ani už nikdy nenaučí spoléhat se sám na sebe má mesiáše, který všechno zařídí za něj. Jak ale užitečně a prakticky naložit s nejbližší budoucností? Zítra, za týden, za rok? Jaké bude zítřejší obchodování na burze cenných papírů v Praze? To je oříšek! Kdo zná ráno před zahájením obchodování odpověď je král.


POUČME SE OD LIDÍ PROBLÉMŮ ZNALÝCH

Jedním z takových je Nassim Nicholas Taleb (1960). Po studiích na univerzitách ve Francii a USA pracoval, mimo jiné, i jako obchodník s cennými papíry, deriváty a investiční poradce. Je profesorem na Polytechnickém institutu Newyorské univerzity a působil také na Londýnské obchodní škole a Oxfordské univerzitě. Svou slavnou knihu Černé labutě poprvé vydal v roce 2007 a jen v angličtině se ji prodalo přes 1,5 milionu výtisků a vyšla v téměř třiceti jazycích.

Z ní v novoročním zamyšlení "Našemu investování v roce 2025 do vínku!" vycházíme i my. Píšeme v něm o deseti zásadách, především z oblasti ekonomiky a investování, které mají sílu a ambice pomáhat nám při každodenním rutinním investování. Pokud si myslíme, že je to bezzubá teorie bez praktického dopadu, tak se hluboce mýlíme. Ostatně o černých labutích jsme už před časem psali. Dnes se k nim v rozbouřené době opět vracíme.


JDEME NA TO

Základní otázka jak se vyhýbat černým labutím zní: jak se jim vyhnout, aby nás nestáhly s sebou do pekla? Pomocí jak se orientovat může být dodržování následujících deseti Talebových zásad.

1. Co je křehké, mělo by padnout, dokud je to malé.
   Evoluce v ekonomické a hospodářské sféře dopomáhá k největšímu růstu těm, kteří nesou nejvíce skrytých rizik.
 
2. Zastavme privatizaci zisků a znárodňování ztrát.
   To je typický český fenomén. Dobrali jsme se systému, který si ze socialismu i z kapitalismu bere to nejhorší. Socialisté ve Francii v osmdesátých letech převzali řízení bank. V USA po roce 2000 převzaly banky řízení vlády. To se vymyká zdravému chápání.
 
3. Lidé, kteří řídili se zavázanýma očima (a havarovali) autobus, by neměli dostat nový.
   Věřit, že titíž lidé, kteří nás dostali do problémů nás z nich zase dostanou je hloupé.
 
4. Nesvěřujme řízení jaderné elektrárny - nebo svých finančních rizik! - lidem,kteří dostávají "výkonnostní prémie".
   Zatímco budou tito lidé tvrdit, že jsou konzervativní, nemilosrdně proškrtají výdaje na bezpečnostní systémy jaderných elektráren ohrozí nás všechny, jen aby vykázali zisk. Prémie jsou skrytým rizikem bankrotu.
 
5. Kompenzujte komplexitu jednoduchostí.
   Komplexita vznikající z globalizace a síťového propojení ekonomických aktivit vyžaduje protiváhu. V podobě jednoduchých finančních produktů. Komplexní ekonomika představuje určitou formu pákového efektu již sama o sobě a tou finanční pákou je efektivita. Komplexní systémy přežívají díky rezervám a ne díky zadlužení a tzv. "optimalizacím".
 
6. Dynamit nepatří do rukou dětem, i když je opatřen varovným nápisem.
   Je třeba zrušit komplexní finanční produkty, protože jim nikdo nerozumí a jen málokdo má dost rozumu na to, aby si to připustil.
 
7. Na důvěře by měla záviset jen Ponziho schémata. Vlády by nikdy neměly volat po "obnovení" důvěry".
   V Ponziho schématu si jeho organizátor půjčuje nebo přijímá finance os nových investorů, aby mohl vyplatit ty stávající, kteří chtějí investici ukončit. Tak by se vlády nikdy chovat neměly.
 
8. Projevují-li se u narkomana abstinenční příznaky, nedávejte mu další drogy.
   Použít pákový efekt k tomu, abychom vyléčili problémy vzniklé jeho nadměrným užíváním není homeopatie, ale snaha popřít realitu. Krize ze zadlužení není problémem dočasným, ale strukturním. Je třeba léčit a zahájit nápravu.
 
9. Občané by neměli záviset na aktivech jako na prostředku k uložení majetku a spoléhat se ve svých penzijních plánech na nedokonalé rady "expertů"
   Měli bychom se naučit nepoužívat finanční trhy jako skladiště finančních hodnot. Ty, navzdory radám "expertů" neposkytují jistoty, jaké běžný občan vyžaduje. Úzkost by občané měli zažívat jen nad vlastním konáním, mají ho ve svých rukou, a nikoliv nad investicemi, nad nimiž kontrolu nemají. Ty musejí vnímat jako koníčka, zábavu.
 
10. Udělejme z rozbitých vajec omeletu.
    Učiňme dobrovolný krok k odolnější ekonomice - a i té naší osobní - tím, že pomůžeme k  pádu tomu, co padnout musí. Dluhy převeďme na čistou hodnotu, upozadíme roli ekonomického a akademického establishmentu, znemožníme převzetí firem financovaných dluhem, tzv. LBO transakce, bankéře vrátíme tam kam patří. Zatím se chovají jako banksteři, kteří dotují své bohatství a prémie z našich peněz a dostávají nás do neřešitelných situací.

Náš ekonomický život se musí víc podobat přirozenému biologickému prostředí. Menší firmy, pestřejší ekonomika a žádné finanční páky. Nebo jinak. Místo bankéřů ať iskují podnikatelé. Firmy denně vznikají a zanikají, aniž by to kohkoli překvapovalo, natož děsilo. U bank se patří být vždy ve střehu.

DANNY KAHNEMAN

Na závěr už jen příměr Dannyho Kahnemana. "Kdybych vám daroval krásný dům, vůz zančky Lamborghini, na účet  vám vložil milkion dolarů obklopil vás okruhem přátel  a známých a za pár měsíců vám zase všechno vzal, byli byste na tom hůř než kdybych vám nedal nic."