Přihlášení
Český investor je chytrý, opatrný a pracovitý. Ale dvě věci mu pořád unikají: trpělivost a strategie. Bez nich se ani investor ani český kapitálový trh dál neposunou... a regionální investoři zbytečně přijdou o výhody, které mají přímo před sebou.
Nejdříve fakta. České soukromé firmy zůstávají mimořádně opatrné vůči externímu kapitálu. Místo škálování volí stabilní, kontrolovatelný růst – a tím si samy, trochu paradoxně, zavírají dveře k větší dynamice i konkurenceschopnosti.
Ještě nedávno jsme žili v přesvědčení, že svět má jasné těžiště. Washington určoval pravidla, trhy reagovaly a investoři se orientovali podle jedné dominantní logiky. Dnes? Mapa moci se trhá na kusy. Amerika, Čína, Evropa, Indie… každý táhne jinam. A investoři se ptají: jak se v takovém světě vlastně investuje?
Dějiny mají rády jednoduché nálepky. Pax Romana, Pax Britannica, Pax Americana. Každá z nich slibovala klid — ale jen pro někoho. Dnes se stále častěji ptáme: končí americké století a začíná éra Pax China? A pokud ano, bude to „mír“, nebo jen dominance síly v jiném kabátě? A možná to bude úplně jinak. Co tak Pax Multipolaris?
Do čela amerického FEDu nastupuje nový šéf – Kevin Warsh. Nejestřáb, neholubice. Spíš technokrat, který věří v produktivitu, efektivitu a technologický pokrok. Méně magie, více ekonomické fyziky.Jeho přístup může změnit nejen americkou měnovou politiku, ale i to, jak budou čeští investoři číst svět. A možná i to, jak dlouho si v našem „Hobitíně“ udržíme klídek, pivo a pohodu.
Včerejší bratislavské setkání S3, BRATISLAVA SUMMIT 2026, ukázalo, že střední Evropa začíná přemýšlet jinak. Méně o tom, co bylo, a více o tom, co může být. A právě to je pro investory nejzajímavější zpráva týdne. Tři prezidenti, tři země a překvapivě klidný tón. Žádné velké symboly, jen jednoduché sdělení: region se může posunout dál, pokud se začne dívat dopředu. S3 není konkurencí starých formátů. Je to spíš signál, že střední Evropa hledá nový způsob spolupráce.
Po dvou týdnech věnovaných Buffettovým pravidlům a Komerční bance se vracíme k širšímu obrazu. Evropa vstupuje do období, které může určit její ekonomické tempo na roky dopředu. Šest zemí má ambici táhnout EU kupředu, velcí evropští hráči se hlásí o slovo a na stole leží tři témata, která ovlivní nejen politiku, ale i akciové investování: energetická a vojenská bezpečnost, ekonomické zaostávání EU a myšlenka jednotného evropského kapitálového trhu. Možná i prvních „Spojených států evropských“. Rusko a USA si vůči EU dovolují jen proto, že jsou velké. Ale spojená EU je také velká a navíc mnohem silnější o historické zkušenosti! Drobit Evropu jde proti jejím zájmům.
Buffettovy rady v glosách z minulého týdne ukázaly, že stabilita nemusí být nudná — jen není tak hlučná jako módní investiční příběhy. Komerční banka to opět potvrdila. A zároveň připomněla, že ne každý titul má právo tvářit se jako jistota.
Čeká nás konec druhého zkráceného obchodního týdne v řadě. A to je období, kdy se trhy chovají jinak, než jsme zvyklí. Likvidita klesá, nálada houstne a investoři mají tendenci „uklidit si stůl“, aby je o a po svátcích nic nepřekvapilo. Dnes se proto podíváme na to, proč se před svátky uzavírají pozice, kdo to dělá — a proč by dlouhodobý investor měl zůstat v klidu.
V dnešní glose pokračujeme v tématu, které jsme nakousli včera. Držíme se životního stylu Warrena Buffetta. V úterý 5. 5. 2026 jsme probrali jeho první pravidlo: Neprodělejte peníze. Zní možná banálně, ale není. Ztráty jsou při akciovém investování asymetrické: ztratit 50 % znamená potřebovat k sanaci ztrát +100 %, ztratit 75 % znamená potřebovat +300 %. Bolest je vždy větší, než naznačuje číslo. Dnes si připomeneme jeho třetí pravidlo: Čas strávený na trhu je víc než načasování nákupů a prodejů.
Už více než tři desetiletí nabízíme v ranních glosách různé pohledy na akciové investování. Víme, že znalosti jsou nutné. Ale „žít akcie“ jako životní styl je něco úplně jiného — a právě o tom je dnešní glosa.
Na nový globální hospodářský řád si už pomalu zvykáme. Ne že by nás těšil. Ale je tu – a musíme ho brát vážně. Přizpůsobují se mu i akciové trhy. Místo růstu před ex‑date a následného poklesu „o dividendu“ sledujeme stagnaci, propady ještě před ex‑date a nejistotu po něm. Poučení? V minulosti. Začít můžeme v sedmdesátých letech minulého století.
Období před dividendovou sezónou bývalo plné klidu a očekávání. Letos ale trhy působí unaveně, ceny velkých titulů klesají a optimismus se vytratil. Navíc nás čekají dva svátky a zkrácené týdny. Ideální záminka, aby si investoři vybrali hotovost a stáhli se z trhu. V nejisté době stačí málo, aby se zrodilo další nečekané mocenské rozhodnutí. A tak platí staré a osvědčené: co je doma, to se počítá. Opravdu? Proč trhy mlčí?
Při psaní dnešní glosy jsme se nechali inspirovat jedním z nejvýznamnějších evropských myslitelů posledních desetiletí – Jürgenem Habermasem. Klíčovým slovem dneška je DISKURZ. Rozprava, výklad, společné hledání porozumění. Habermas píše především o rozpadu racionální veřejné debaty. A to se týká i akciových trhů a akciového podnikání jako takového.
Svět se tváří klidně, ale pod povrchem cvakají komory bubínkového revolveru nabité nejistotou. Ruská ruleta dnešních trhů není o strachu, ale o tom, kdo zůstane bdělý.
Občas jsme zahlceni informacemi, které mají „nepříjemně“ blízko k "nejvyšším místům" a vysvětlují neobvyklé pohyby na akciových trzích. Jedné zprávě se však tentokrát vyplatí věnovat pozornost. V květnu končí mandát Jerome Powella v čele americké centrální banky a jeho pravděpodobným nástupcem je Kevin Warsh — zkušený centrální bankéř a bývalý člen Rady guvernérů FED. S jeho návratem se pojí očekávání i obavy: zejména riziko zvýšeného kolísání světových trhů. Proč?
Akcioví investoři jsou unavení. Tvrdí to alespoň jejich nálada, gesta, komentáře. Jenže — unavení z čeho? Akciové trhy dělají přesně to, co jim bylo dáno do vínku už před staletími. Generují peníze penězi. Tehdy i dnes. Bez emocí, bez únavy, bez rozmarů. Co tedy investory vlastně trápí? Nepochopení principu akciového podnikání.
Nejdříve to nejdůležitější. Trhy se nehroutí. Hroutí se nálada. A přesně to dnes sledujeme. Ceny se hýbou jen mírně, ale emoce kolísají z hodiny na hodinu. Když se rozběhnou emoce, logika zůstává stát. Strach křičí. Trh šeptá. Je zvláštní pozorovat, jak se investoři děsí i tam, kde se trh chová klidně. Geopolitika je hlučná, titulky dramatické, sociální sítě přehnané. A grafy? Ty jen tiše kreslí své křivky. Pointa je jednoduchá: trh nepanikaří. Panikaří lidé.
Vyšší bere. Tak vypadá doba, kterou žijeme. Tři nejsilnější velmoci si porcují svět a ostatní jen přihlížejí. Nejvíc snad kolébka evropské civilizace. Co s tím naděláme? Než ti nejmocnější zmoudří, nejspíš nic. S pistolí u hlavy se v prvním úleku těžko něco podniká. Na akciovém trhu ale prostor pro rozumné kroky stále je. Možná větší, než si připouštíme. Kde začít?
Poslední glosy byly především o lidech. A zakončily je, protože mají univerzální charakter, myšlenky Paula Lynche. Připomínají nutnost akceptovat skutečnost, i když se nám zrovna nedaří. Jsou dny, kdy se inspirace nedostaví. Je pryč. Ne proto, že bychom ztratili schopnost myslet nebo něco kloudného vymyslet, ale proto, že jsme prostě unavení. Vyčerpaní. Vyprázdnění. A nejen my. Celý investiční trh, celá akciová komunita. To je normální.
K napsání dnešní glosy jsem si vypůjčil myšlenky Paula Lynche z románu Píseň proroka. Nejde o popis válečných hrůz, ale o univerzální poznání platné pro každé lidské konání - i pro investování. Je naivní věřit, že svět během našeho života skončí nějakou náhlou událostí. Třeba krachem na burze. Svět nekončí. Končí jen naše konání. Proroci od věků zpívají stále stejnou píseň: o meči seslaném z nebe, o plamenech pohlcujících zemi, o slunci, které zapadne v poledne. Ale nezpívají o konci světa. Zpívají o tom, co se už stalo a co se ještě stane - jedněm, ale ne druhým. Konec světa je vždy jen místní událost. Varování, které už přešlo. A přesto se stále ptáme: „Myslíš, že to někdy přestane?“
Investoři už nemají trpělivost čekat na další a další nové a nečekané impulsy. Svět se nezklidní, staré pořádky se nevrátí a signály, na které trhy léta spoléhají, ztratily sílu. Vzniká nová realita — a kapitál se jí začíná přizpůsobovat. Investoři se přestali pořád ohlížet dozadu. Nečekají na další výkřiky z Washingtonu, Bruselu ani Pekingu. Začínají investovat tak, jako by svět začínal znovu — v jeho nové a nevratné podobě.
V prostředí, kde trh postrádá jasné impulzy, zůstávají jedinou skutečnou oporou burzovní kalendář a ex‑date. Právě ty dnes určují směr domácího akciového trhu. Ceny akcií sledují termíny, nikoli nálady. Erste Group zahajuje dividendovou sezónu 22. 4. 2026, následuje Moneta Money Bank 24. 4. 2026 a první kolo uzavírá Komerční banka 4. 5. 2026. VIG přijde na řadu až koncem května.
Pražská burza dnes stojí na pevném a velmi konkrétním základě. Blíží se ex‑date u hlavních dividendových titulů. V době, kdy geopolitika vytváří spíš šum než směr, je to právě kalendář, který investorům poskytuje nejjasnější orientaci. Technické události mají tentokrát větší váhu než politické příběhy.
Spoustu let slyšíme pořád dokola, co musíme. Musíme stavět dálnice, modernizovat železnice, zajistit energetiku, bezpečnost, zdravotnictví… seznam je nekonečný a opakuje se jako kolovrátek. Ale jedno neslyšíme: konejme. Akciové investování nestojí na slovech, ale na činech. Na důvěře. Když investujeme do projektu nebo kupujeme konkrétní akcii, dáváme tím najevo víru, že se nám jednou odmění. Sliby nezarmoutí, ale ani nic nepřinesou. Důvěra ano. A právě dnes je ten okamžik, kdy má důvěra největší sílu. Vstupujeme do kruhu: důvěra – dividenda – trpělivost – důvěra – dividenda – trpělivost… Kdo do něj vstoupí brzy pochopí, že dnešní dividenda je jen začátek. Zítra přichází důvěra.
Maďarské parlamentní volby v neděli 12. dubna budou v mediálních titulcích podány hlavně jako „bitva o demokracii v EU“. Pro nás investory ale představují něco jiného. Test, jak moc ještě střední Evropa drží pohromadě jako investiční region a jak rychle se umí měnit očekávání, aniž by se změnila čísla v účetních výkazech.
Trhy včera znovu předvedly, jak rychle dokážou přehánět. Středeční průlom neviditelné akciové bariéry vyvolal euforii. Ta ale stojí na velmi vratkých základech. Skutečnou jistotu dnes nepřinášejí emoce, ale dividendy. Jediný stabilní výnos, který nepodléhá náladám.
Na akciových trzích se už dávno neobchodují jen akcie. Obchoduje se burzovní počasí. Každé ráno se objeví nová „předpověď“. Zpráva, varování, ultimátum. Ne proto, aby popsala realitu, ale aby vytvořila atmosféru.
Duben přichází v době, kdy se globální politika chová spíš jako nezodpovědný hráč než jako správce stability. Státní „insider trading“, geopolitické výpady a permanentní chaos v komunikaci světových lídrů. To všechno trhy unavilo víc než jakýkoli makroekonomický ukazatel. A investoři to dávají najevo. Přestávají věřit slovům a vracejí se k číslům.
Včerejší trhy vypadaly, jako by si svět z investorů udělal aprílový žert. Nejdřív uklidňující řeči o Blízkém východě, které zvedly náladu a indexy, a pak – bez varování – studená sprcha. Jako když vám někdo nejdřív nabídne kávu a hned nato vám ji vylije do klína. Řeči o odchodu USA z NATO. Jeden den naděje, druhý den geopolitická kocovina. To je špatná zpráva. Ale něco je tentokrát jiné. Investoři se neurazili, nezačali panikařit. Oni se… nudili. Mají už všeho plné zuby.
Někdy se zdá, že trhy jsou jako dlouhý tunel. Šum, tma, ozvěna vlastních obav. Jenže kdo se zastaví, ten nic neuvidí! Kdo jde dál, začne rozeznávat obrysy. A kdo se dívá pozorně, všimne si, že některé sektory už dávno nesedí ve tmě. Banky mezi nimi svítí nejjasněji. Proto je dnešní glosa o bankách.
Král je nahý. A trhy to vědí. Série „posledních varování“ se sice pravidelně objevuje v titulcích, ale investoři už dávno pochopili jejich skutečnou váhu. Reakce kapitálu je v tomto směru neúprosná: pokud se po výhrůžce nic nestane, trh ji přestane oceňovat. To budiž krédem pro dnešní dny.
Státy vstupují do hry jako insideři a český investor často neví, čeho se chytit. Důvěra v kapitálové trhy slábne. Přesto existují pevné body, které investorům nikdo nevezme. O nich je dnešní glosa.
Insider trading vstupuje do nové fáze. Dříve se „hlídali“ investoři — jednotlivci, skupiny, firmy. Dnes se insidery stávají celé státy. Pátky bývají obzvlášť výživné. Vládní garnitury vypustí várku kurzotvorných zpráv, ultimát a varování podepřených vojenskou silou. Kurzy padají. V pondělí je zase stáhnou. Kurzy rostou. Trhy pulzují. A aby tyto hry fungovaly, nestačí už manažeři či úředníci. Do arény vstupují lidé z nejvyšších politických pater. Ne s odborností. S chamtivostí. S mamonem.
Insider trading označuje obchodování s akciemi osobami, které mají přístup k neveřejným, kurzotvorným informacím. Obvykle jde o ředitele, vyšší manažery nebo akcionáře s podílem alespoň 10 %. Ale co když se k takovým informacím dostávají lidé z ještě vyšších pater?
Globální akciové trhy se v posledních měsících chovají zvláštně. Ne že by investoři ztratili nervy. Spíš jako by jim někdo neustále podsouval, že je lepší stát opodál. A přitom to není válka na Ukrajině, co by dnes určovalo náladu. Té už trhy, jakkoli to zní cynicky, už přivykly. Započítávají ji do rovnic, stejně jako dříve pandemii nebo ropné šoky. To, co dnes investování skutečně dusí, přichází z úplně jiného směru. Z americké administrativy.
O víkendu jsme po čase obrátili pozornost zpět k domácímu akciovému trhu. V úterní glose v tom pokračujeme. Zaměřujeme se na zkušenosti z investování na pražské burze – na to, jak se jednotlivé tituly chovají, jak spolu souvisejí a co z toho plyne pro investora.
Tentokrát však nejde o politické komentáře, ale o čistou a vypreparovanou ekonomickou realitu. Region, který je klíčovým uzlem energetických a logistických toků, dokáže během několika hodin změnit tržní sentiment. A protože trhy už týdny balancují mezi očekáváním měnového uvolnění a obavou z jeho odkladu, jakýkoli výkyv v oblasti okamžitě mění rovnováhu. Řeč je především o Hormuzském průlivu a jednotlivých sektorech.
Český akciový trh vstupuje do dividendové sezóny tradičně s očekáváním, které by se dalo krájet. Pražská burza je v evropském kontextu unikát. Stojí na několika málo titulech, jejichž dividendová politika je pro investory důležitější než jakýkoli příběh o růstu. Letošní sezóna má však zvláštní příchuť. Nejde jen o výsledky firem, ale o to, jak moc - nebo spíš jak málo - jim stát pomáhá vytvářet prostředí, ve kterém se dá dlouhodobě plánovat a dělat správná investiční rozhodnutí.
Nečíst. Možná to nezní úplně korektně, ale právě tato odpověď nejlépe vystihuje současné dění na akciových trzích. Ty jsou dnes ovlivňovány tolika protichůdnými silami, že signály technické analýzy přestávají dávat reálný smysl. Nepředvídatelná geopolitika a cílený finanční marketing popírají význam technických signálů tak, jak jsme jej znali z minulosti. Přesto současný vývoj akciového trhu jeden důležitý signál vysílá. Návrat ke kořenům akciového investování. K financování náročných projektů. Ke generování peněz penězi. K dividendám.
Zatím jsme pozornost věnovali hlavně politickým vlivům, které stojí za současnou globální korekcí. Ale není to tak dávno, co jsme sledovali prudký intradenní propad Monety. „Někomu ruply nervy,“ znělo rychlé vysvětlení. Jenže je to opravdu tak prosté? Shortování samo o sobě tlačí cenu dolů. Stop‑lossy dokážou pád ještě urychlit. Není všechno zlato, co se třpytí - a u akcií to platí dvojnásob.
Akciové trhy procházejí hlubokou a razantní korekcí. Stejně jako žádný strom neroste do nebe, ani žádná propast není bezedná. Jsme ve fázi hledání dna. Každá výrazná korekce má svou příčinu – a právě z ní lze vyčíst i budoucí vývoj. To je první důvod k mírnému optimismu. Hlavní příčinou současného otřesu je kolaps donedávna pevného světového hospodářského řádu. Ten se pod tlakem velmocenských ambicí rozpadá a není síly, která by proces zastavila. Přesto jsme na tom dnes lépe než před rokem.
Žijeme v době, ve které se názor stal měnou. Ne argument, ne zkušenost, ne odbornost. Názor. Čím ostřejší, tím hodnotnější. Čím sebevědomější, tím sdílenější. A čím méně podložený fakty, tím paradoxně virálnější. Člověk se v dnešním světě ocitá v pasti. Požadavek "vyváženosti" se často interpretuje jako povinnost dát prostor všemu. Pět minut Židé, pět minut Hitler. Pět minut věda, pět minut konspirace. Pět minut fakta, pět minut emoce.
Světový hospodářský řád se otřásá v samotných základech. Ropa znovu atakuje hranici 100 dolarů a světové trhy se probouzejí do dalšího dne nervozity. Americké indexy včera večer pokračovaly ve výprodejích a dnešní asijské obchodování jen potvrdilo, že investoři vstupují do pátku s těžkou hlavou. V takových chvílích se ukazuje, jak zásadní je rozdíl mezi reakcí a hodnocením situace na trzích.
Trhy se třesou, ale ne proto, že by se změnily jejich základy. Třesou se lidé. Politici. Investor stojí na rozcestí: utéct, zůstat, nebo bojovat se svými emocemi? Právě teď je nejdůležitější trpělivost.
Opravdu je velmi obtížné předvídat, co se na geopolitické scéně a tím spíš na akciových trzích stane v nejbližších hodinách, dnech, týdnech či měsících. Ale i NEPŘEDVÍDATELNOST má svou logiku a zákonitosti. A ty se předvídat dají. Docela dobře.
V dnešní glose navazujeme na víkendovou glosu a myšlenky Janise Varufakise. Trhy jsou extrémně sentiment‑driven. Stačí se podívat na aktuální výkyvy bankovních titulů nebo technologických gigantů. Fundamenty se mění pomalu, ale ceny okamžitě reagují na náladu, očekávání, strach a euforii. Varufakisova teze o "feudalismu finančních toků", ve které moc mají ti, kdo kontrolují platformy a data se dnes zhmotňuje v každodenním akciovém investování. Obchodování. Nový hospodářský řád rodí/vytvářejí geopolitika, AI, změny role centrálních bank, fragmentace světového obchodu. To vše posiluje roli emocí a narativů.
Není možná výstižnější titulek glosy, která popisuje současnou globální geopolitickou situaci a která se současně výrazně propisuje do dění na akciových trzích. Správné odpovědi a řešení neznáme. Nezbývá než hledat jehlu v kupce sena. Je to Sysifova práce s nejasným výsledkem. Jedním takovým Sysifem onoho hledání je i ekonom a bývalý řecký ministr financí Janis Varufakis. Covidová krize ho přesvědčila. Kapitalismus už nedokáže plně postihnout ústřední rysy politicko-ekonomického systému, ve kterém žijeme. Do centra ekonomického života se navrací lenní systém a dobývání renty jako nástroj akumulace kapitálu. Tentokrát v digitální podobě.
Tak nějak vypadá současná celosvětová geopolitická situace. Samozřejmě se promítá i na akciové trhy a ty pak vypadají podle ní. Razantní poklesy provází rozháraný a rozevlátý vývoj bez jasného směru a výhledu. Chybí dokonce i do nejbližšího časového období. Dní a týdnů. Z takové situace těží ti nejsilnější ze silných.
Když se v pondělí Moneta propadla do nečekaných a i přes probíhající korekci nevídaných hlubin, ozvalo se v investorské komunitě hlasité volání. "Manipulace!! Někdo s tím musel škubnout!“ A pak přišlo "oficiální" vysvětlení. Některým investorům "ruply nervy". Krásná formulace a v podstatě i příhodné přirovnání. Jako by nervy byly struny na houslích, které občas prasknou, když se hraje příliš vysoko. A vysoko se v poslední době hrálo!
Graf dne
DOWEstoR| Pořadí | Název akcie |
| 1 | Komerční banka |
| 2 | Philip Morris |
| 3 | Moneta |
| 4 | Erste Bank |
| 5 | ČEZ |
| 6 | VIG |
| 7 | Colt |
Info DOWER - D 
| DOWEstoR! Po více než dva a půl roce jsme v září 2021 ukončili stejnojmennou aplikaci. V nových podmínkách se přežila. Od září 2021 nabízíme novou anketu DOWEstoR. |
Kalendář| květen 2026 | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | 2 | 3 | ||||
5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | |
11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
18 | 19 | 21 | 22 | 23 | 24 | |
25 | 28 | 29 | 30 | 31 | ||
| červen 2026 | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | 2 | 3 | 6 | 7 | ||
8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
22 | 23 | 24 | 26 | 27 | 28 | |
29 | 30 | |||||
Anketa