Přihlášení
Philip Morris ČR je defenzivní, stabilní, dividendový titul, který se drží mimo cykly a poskytuje investorům „klid v portfoliu“. Fundamentálně je to jeden z nejpevnějších pilířů pražské burzy.
Dnes ráno jsem na Blogu publikoval text o spolupráci člověka a umělé inteligence. A hned po jeho zveřejnění jsem si znovu uvědomil něco, co slyším od čtenářů už delší dobu: lidé se bojí představy, že investování bude řídit AI. Často když slyší reklamy typu: „Vlož 6300 Kč a AI ti bude vydělávat“ stále ještě cítí někde v zátylku desetinásobek, A mají většinou jasno. AI = podvod, automat, hrozba. Jenže skutečnost je jiná.
Aktuálně trhy sledují především evropskou bezpečnostní situaci a její dopady na obranný průmysl — a právě tam má zbrojařská společnost Czechoslovak Group, CSG své těžiště.
Propady akciových trhů nejsou konec. U kvalitních akcií jsou jen zkouškou trpělivosti. Dividendy běží dál, firma pracuje dál — i když cena padá. AI to dokáže popsat, spočítat a vizualizovat, ale ne přečkat. To je práce investora: udržet klid, vidět za cyklus a věřit firmám, které vydělávají i v těžkých časech.
Moje poslední anketa na Dower.cz ukazuje něco, co si možná nechceme připustit, ale je tomu tak. Investiční styl života většinu lidí nezajímá. Odpovědnost je nepopulární. Zato sliby „zisky všem“ — ať už přes nové a nové ETF nebo marketingové AI aplikace — mají úspěch. Žijeme v době, kdy se investování mění v iluzi, že stačí kliknout a „ONI“ už všechno zařídí. Jenže ne.
Už víme, že AI neumí žít za nás. To je možná nejdůležitější věta celého dnešního textu. Umí počítat, predikovat, porovnávat, kreslit grafy, psát texty. Ale neumí držet nervy. Neumí rozhodnout, kdy má člověk ubrat, kdy přidat, kdy počkat a kdy se nadechnout. A už vůbec neumí převzít odpovědnost za životní styl, který si my sami vybudujeme. Tak ke spolupráci s ní přistupujme.
Dne 30. června jsme zveřejnili novou anketu. Už první reakce ukazují, že většina lidí stále spoléhá na důchody. Investiční styl života považují za filozofii, ne za praktickou cestu ke klidnému stáří. Jenže investiční styl života není filozofie. Je to disciplína proti pasivitě — a právě tu v těchto dobách potřebujeme nejvíc. Proto k ní dnes v našem miniseriálu o spolupráci s umělou inteligencí obracíme pozornost.
Investování začíná u jedné prosté věci: musíme mít vlastní peníze. Ne půjčky. Ne sliby. Ne „chytré úvěry“. Bez vlastního kapitálu se žádný investiční život nerozjede. A druhá věc je ještě méně příjemná: k investorům se dnes přidávají celé státy. A když stát investuje, není to nikdy úplně fér. Má jiné informace, jiné možnosti, jinou sílu. A investuje z peněz lidí, kteří sami investovat nemohou. Právě proto mluvíme o investičním způsobu života. Ne o půjčkách. Ne o státních programech. Ale o tom, co můžeme dělat my — každý den, sami, bez iluzí.
AI mění svět práce, ale příjmy všem nezajistí. Ty nevznikají z technologií, ale ze způsobu života, který si člověk postupně buduje. Investiční způsob života není o rychlém zisku, ale o rozhodnutích, rytmu a nadhledu. A právě ten bude v době AI důležitější než kdy dřív — protože to, co nás skutečně posouvá, není automatizace, ale schopnost vidět dál než za dveře dneška.
V investování nejde o senzace. Jde o rytmus, informace a schopnost udržet si nadhled. A právě tady může AI sehrát překvapivě užitečnou roli. Ne tím, že bude „chytřejší než investor“, ale tím, že mu uvolní ruce a čas.
Zázraky se v investování nedějí. Už jsme psali o „zázračných aplikacích“, které slibují, že vložíme pár korun a pak už jen inkasujeme peníze. Tak svět nefunguje. Skutečné investování stojí na disciplíně, trpělivosti a schopnosti reagovat na nový světový řád. A právě proto se znovu probudilo škálování.
Trh se nedá ovládat, ale dá se číst. A kdo si vytvoří vlastní cenové škály, ten přestane reagovat na šum a začne vidět strukturu. Nejde o předpovědi, ale o mapu, která nám ukáže, kde jsme — a co dává smysl dělat. Bez ohledu na to, jestli trh zrovna přehání strach, nebo naději.
Trh nikdy nereaguje přiměřeně. Ani ve strachu, ani v naději. A právě tahle nepřiměřenost je pro investora dar — pokud ji umí číst a nenechá se jí strhnout.
Investoři dnes nemají problém získat informace. Mají problém pochopit, co s nimi dělat? Denní grafy vidí všude, ale rozhodnutí — držet? prodat? přikoupit? — jsou čím dál těžší. A právě proto začínáme novou éru Dower.cz tématem, které investorům pomůže vidět trh jinak: jak malé změny vytvářejí velké rozdíly!
Z vážných zdravotních důvodů jsme museli v posledních dvou týdnech přerušit naše pravidelné investiční služby a zpravodajství. V tuto chvíli vás proto tímto oznámením informujeme o dalším postupu. Děkujeme za pochopení.
Mnoho investičních skeptiků si myslí, že na akciích se nedá vydělat. Opírají se přitom o názor, že trh se nikdy nemýlí. A když se nikdy nemýlí, nelze na něm nikdy vydělat. Protimluv. Ve skutečnosti jde jen o nepochopení moderních investičních konceptů. Dnešní glosa navazuje na nedávný příspěvek Michala Stupavského v NN „Finanční trhy neodměňují automaticky dobré výsledky“. Doporučujeme k přečtení.
Ve dnech 26. a 27.5.2026 nebudou data na zpravodajství Dower.cz aktualizována. K pravidelnému investičnímu zpravodajství se vrátíme později v tomto týdnu. Omlouváme se a děkujeme za pochopení.
V posledních týdnech se znovu objevují reklamy, které slibují jednoduché bohatství. Stačí prý vložit 6300 Kč, stáhnout „zázračnou aplikaci“ a pak už jen sledovat, jak peníze rostou. V reklamách vystupují známí politici, moderátoři, dokonce i ekonomové. Vypadají přesvědčivě. Mluví plynně. Usmívají se. A je to celé lež.
Před dividendou cena akcie roste a po dividendě o ni spadne. Zní to logicky. Zní to jednoduše. A právě proto je to dnes už spíš investiční pověra než pravidlo. V dnešní glose se zamýšlíme proč to kdysi platilo a dnes už ne?
Včera jsem se v Olomouci setkal se svými klienty. Setkání mi připomnělo, proč má smysl psát glosy. Kvůli lidem, kteří je čtou, přemýšlejí o nich a vracejí se s vlastními zkušenostmi. A přineslo i jedno malé překvapení. Prý jsem v poslední době moc rozvláčný. „Ukecaný“. Usmál jsem se. Před pár lety jsem byl až moc stručný. Heslovitý. Beru to jako důkaz, že jsme společně ušli kus cesty.
Český investor je chytrý, opatrný a pracovitý. Ale dvě věci mu pořád unikají: trpělivost a strategie. Bez nich se ani investor ani český kapitálový trh dál neposunou... a regionální investoři zbytečně přijdou o výhody, které mají přímo před sebou.
Nejdříve fakta. České soukromé firmy zůstávají mimořádně opatrné vůči externímu kapitálu. Místo škálování volí stabilní, kontrolovatelný růst – a tím si samy, trochu paradoxně, zavírají dveře k větší dynamice i konkurenceschopnosti.
Ještě nedávno jsme žili v přesvědčení, že svět má jasné těžiště. Washington určoval pravidla, trhy reagovaly a investoři se orientovali podle jedné dominantní logiky. Dnes? Mapa moci se trhá na kusy. Amerika, Čína, Evropa, Indie… každý táhne jinam. A investoři se ptají: jak se v takovém světě vlastně investuje?
Dějiny mají rády jednoduché nálepky. Pax Romana, Pax Britannica, Pax Americana. Každá z nich slibovala klid — ale jen pro někoho. Dnes se stále častěji ptáme: končí americké století a začíná éra Pax China? A pokud ano, bude to „mír“, nebo jen dominance síly v jiném kabátě? A možná to bude úplně jinak. Co tak Pax Multipolaris?
Do čela amerického FEDu nastupuje nový šéf – Kevin Warsh. Nejestřáb, neholubice. Spíš technokrat, který věří v produktivitu, efektivitu a technologický pokrok. Méně magie, více ekonomické fyziky.Jeho přístup může změnit nejen americkou měnovou politiku, ale i to, jak budou čeští investoři číst svět. A možná i to, jak dlouho si v našem „Hobitíně“ udržíme klídek, pivo a pohodu.
Včerejší bratislavské setkání S3, BRATISLAVA SUMMIT 2026, ukázalo, že střední Evropa začíná přemýšlet jinak. Méně o tom, co bylo, a více o tom, co může být. A právě to je pro investory nejzajímavější zpráva týdne. Tři prezidenti, tři země a překvapivě klidný tón. Žádné velké symboly, jen jednoduché sdělení: region se může posunout dál, pokud se začne dívat dopředu. S3 není konkurencí starých formátů. Je to spíš signál, že střední Evropa hledá nový způsob spolupráce.
Po dvou týdnech věnovaných Buffettovým pravidlům a Komerční bance se vracíme k širšímu obrazu. Evropa vstupuje do období, které může určit její ekonomické tempo na roky dopředu. Šest zemí má ambici táhnout EU kupředu, velcí evropští hráči se hlásí o slovo a na stole leží tři témata, která ovlivní nejen politiku, ale i akciové investování: energetická a vojenská bezpečnost, ekonomické zaostávání EU a myšlenka jednotného evropského kapitálového trhu. Možná i prvních „Spojených států evropských“. Rusko a USA si vůči EU dovolují jen proto, že jsou velké. Ale spojená EU je také velká a navíc mnohem silnější o historické zkušenosti! Drobit Evropu jde proti jejím zájmům.
Buffettovy rady v glosách z minulého týdne ukázaly, že stabilita nemusí být nudná — jen není tak hlučná jako módní investiční příběhy. Komerční banka to opět potvrdila. A zároveň připomněla, že ne každý titul má právo tvářit se jako jistota.
Čeká nás konec druhého zkráceného obchodního týdne v řadě. A to je období, kdy se trhy chovají jinak, než jsme zvyklí. Likvidita klesá, nálada houstne a investoři mají tendenci „uklidit si stůl“, aby je o a po svátcích nic nepřekvapilo. Dnes se proto podíváme na to, proč se před svátky uzavírají pozice, kdo to dělá — a proč by dlouhodobý investor měl zůstat v klidu.
V dnešní glose pokračujeme v tématu, které jsme nakousli včera. Držíme se životního stylu Warrena Buffetta. V úterý 5. 5. 2026 jsme probrali jeho první pravidlo: Neprodělejte peníze. Zní možná banálně, ale není. Ztráty jsou při akciovém investování asymetrické: ztratit 50 % znamená potřebovat k sanaci ztrát +100 %, ztratit 75 % znamená potřebovat +300 %. Bolest je vždy větší, než naznačuje číslo. Dnes si připomeneme jeho třetí pravidlo: Čas strávený na trhu je víc než načasování nákupů a prodejů.
Už více než tři desetiletí nabízíme v ranních glosách různé pohledy na akciové investování. Víme, že znalosti jsou nutné. Ale „žít akcie“ jako životní styl je něco úplně jiného — a právě o tom je dnešní glosa.
Na nový globální hospodářský řád si už pomalu zvykáme. Ne že by nás těšil. Ale je tu – a musíme ho brát vážně. Přizpůsobují se mu i akciové trhy. Místo růstu před ex‑date a následného poklesu „o dividendu“ sledujeme stagnaci, propady ještě před ex‑date a nejistotu po něm. Poučení? V minulosti. Začít můžeme v sedmdesátých letech minulého století.
Období před dividendovou sezónou bývalo plné klidu a očekávání. Letos ale trhy působí unaveně, ceny velkých titulů klesají a optimismus se vytratil. Navíc nás čekají dva svátky a zkrácené týdny. Ideální záminka, aby si investoři vybrali hotovost a stáhli se z trhu. V nejisté době stačí málo, aby se zrodilo další nečekané mocenské rozhodnutí. A tak platí staré a osvědčené: co je doma, to se počítá. Opravdu? Proč trhy mlčí?
Při psaní dnešní glosy jsme se nechali inspirovat jedním z nejvýznamnějších evropských myslitelů posledních desetiletí – Jürgenem Habermasem. Klíčovým slovem dneška je DISKURZ. Rozprava, výklad, společné hledání porozumění. Habermas píše především o rozpadu racionální veřejné debaty. A to se týká i akciových trhů a akciového podnikání jako takového.
Svět se tváří klidně, ale pod povrchem cvakají komory bubínkového revolveru nabité nejistotou. Ruská ruleta dnešních trhů není o strachu, ale o tom, kdo zůstane bdělý.
Občas jsme zahlceni informacemi, které mají „nepříjemně“ blízko k "nejvyšším místům" a vysvětlují neobvyklé pohyby na akciových trzích. Jedné zprávě se však tentokrát vyplatí věnovat pozornost. V květnu končí mandát Jerome Powella v čele americké centrální banky a jeho pravděpodobným nástupcem je Kevin Warsh — zkušený centrální bankéř a bývalý člen Rady guvernérů FED. S jeho návratem se pojí očekávání i obavy: zejména riziko zvýšeného kolísání světových trhů. Proč?
Akcioví investoři jsou unavení. Tvrdí to alespoň jejich nálada, gesta, komentáře. Jenže — unavení z čeho? Akciové trhy dělají přesně to, co jim bylo dáno do vínku už před staletími. Generují peníze penězi. Tehdy i dnes. Bez emocí, bez únavy, bez rozmarů. Co tedy investory vlastně trápí? Nepochopení principu akciového podnikání.
Nejdříve to nejdůležitější. Trhy se nehroutí. Hroutí se nálada. A přesně to dnes sledujeme. Ceny se hýbou jen mírně, ale emoce kolísají z hodiny na hodinu. Když se rozběhnou emoce, logika zůstává stát. Strach křičí. Trh šeptá. Je zvláštní pozorovat, jak se investoři děsí i tam, kde se trh chová klidně. Geopolitika je hlučná, titulky dramatické, sociální sítě přehnané. A grafy? Ty jen tiše kreslí své křivky. Pointa je jednoduchá: trh nepanikaří. Panikaří lidé.
Vyšší bere. Tak vypadá doba, kterou žijeme. Tři nejsilnější velmoci si porcují svět a ostatní jen přihlížejí. Nejvíc snad kolébka evropské civilizace. Co s tím naděláme? Než ti nejmocnější zmoudří, nejspíš nic. S pistolí u hlavy se v prvním úleku těžko něco podniká. Na akciovém trhu ale prostor pro rozumné kroky stále je. Možná větší, než si připouštíme. Kde začít?
Poslední glosy byly především o lidech. A zakončily je, protože mají univerzální charakter, myšlenky Paula Lynche. Připomínají nutnost akceptovat skutečnost, i když se nám zrovna nedaří. Jsou dny, kdy se inspirace nedostaví. Je pryč. Ne proto, že bychom ztratili schopnost myslet nebo něco kloudného vymyslet, ale proto, že jsme prostě unavení. Vyčerpaní. Vyprázdnění. A nejen my. Celý investiční trh, celá akciová komunita. To je normální.
K napsání dnešní glosy jsem si vypůjčil myšlenky Paula Lynche z románu Píseň proroka. Nejde o popis válečných hrůz, ale o univerzální poznání platné pro každé lidské konání - i pro investování. Je naivní věřit, že svět během našeho života skončí nějakou náhlou událostí. Třeba krachem na burze. Svět nekončí. Končí jen naše konání. Proroci od věků zpívají stále stejnou píseň: o meči seslaném z nebe, o plamenech pohlcujících zemi, o slunci, které zapadne v poledne. Ale nezpívají o konci světa. Zpívají o tom, co se už stalo a co se ještě stane - jedněm, ale ne druhým. Konec světa je vždy jen místní událost. Varování, které už přešlo. A přesto se stále ptáme: „Myslíš, že to někdy přestane?“
Investoři už nemají trpělivost čekat na další a další nové a nečekané impulsy. Svět se nezklidní, staré pořádky se nevrátí a signály, na které trhy léta spoléhají, ztratily sílu. Vzniká nová realita — a kapitál se jí začíná přizpůsobovat. Investoři se přestali pořád ohlížet dozadu. Nečekají na další výkřiky z Washingtonu, Bruselu ani Pekingu. Začínají investovat tak, jako by svět začínal znovu — v jeho nové a nevratné podobě.
V prostředí, kde trh postrádá jasné impulzy, zůstávají jedinou skutečnou oporou burzovní kalendář a ex‑date. Právě ty dnes určují směr domácího akciového trhu. Ceny akcií sledují termíny, nikoli nálady. Erste Group zahajuje dividendovou sezónu 22. 4. 2026, následuje Moneta Money Bank 24. 4. 2026 a první kolo uzavírá Komerční banka 4. 5. 2026. VIG přijde na řadu až koncem května.
Pražská burza dnes stojí na pevném a velmi konkrétním základě. Blíží se ex‑date u hlavních dividendových titulů. V době, kdy geopolitika vytváří spíš šum než směr, je to právě kalendář, který investorům poskytuje nejjasnější orientaci. Technické události mají tentokrát větší váhu než politické příběhy.
Spoustu let slyšíme pořád dokola, co musíme. Musíme stavět dálnice, modernizovat železnice, zajistit energetiku, bezpečnost, zdravotnictví… seznam je nekonečný a opakuje se jako kolovrátek. Ale jedno neslyšíme: konejme. Akciové investování nestojí na slovech, ale na činech. Na důvěře. Když investujeme do projektu nebo kupujeme konkrétní akcii, dáváme tím najevo víru, že se nám jednou odmění. Sliby nezarmoutí, ale ani nic nepřinesou. Důvěra ano. A právě dnes je ten okamžik, kdy má důvěra největší sílu. Vstupujeme do kruhu: důvěra – dividenda – trpělivost – důvěra – dividenda – trpělivost… Kdo do něj vstoupí brzy pochopí, že dnešní dividenda je jen začátek. Zítra přichází důvěra.
Maďarské parlamentní volby v neděli 12. dubna budou v mediálních titulcích podány hlavně jako „bitva o demokracii v EU“. Pro nás investory ale představují něco jiného. Test, jak moc ještě střední Evropa drží pohromadě jako investiční region a jak rychle se umí měnit očekávání, aniž by se změnila čísla v účetních výkazech.
Trhy včera znovu předvedly, jak rychle dokážou přehánět. Středeční průlom neviditelné akciové bariéry vyvolal euforii. Ta ale stojí na velmi vratkých základech. Skutečnou jistotu dnes nepřinášejí emoce, ale dividendy. Jediný stabilní výnos, který nepodléhá náladám.
Na akciových trzích se už dávno neobchodují jen akcie. Obchoduje se burzovní počasí. Každé ráno se objeví nová „předpověď“. Zpráva, varování, ultimátum. Ne proto, aby popsala realitu, ale aby vytvořila atmosféru.
Duben přichází v době, kdy se globální politika chová spíš jako nezodpovědný hráč než jako správce stability. Státní „insider trading“, geopolitické výpady a permanentní chaos v komunikaci světových lídrů. To všechno trhy unavilo víc než jakýkoli makroekonomický ukazatel. A investoři to dávají najevo. Přestávají věřit slovům a vracejí se k číslům.
Včerejší trhy vypadaly, jako by si svět z investorů udělal aprílový žert. Nejdřív uklidňující řeči o Blízkém východě, které zvedly náladu a indexy, a pak – bez varování – studená sprcha. Jako když vám někdo nejdřív nabídne kávu a hned nato vám ji vylije do klína. Řeči o odchodu USA z NATO. Jeden den naděje, druhý den geopolitická kocovina. To je špatná zpráva. Ale něco je tentokrát jiné. Investoři se neurazili, nezačali panikařit. Oni se… nudili. Mají už všeho plné zuby.
Graf dne
DOWEstoR| Pořadí | Název akcie |
| 1 | Komerční banka |
| 2 | Moneta |
| 3 | Philip Morris |
| 4 | Erste Bank |
| 5 | ČEZ |
| 6 | Colt |
| 7 | VIG |
Info DOWER - D 
Kalendář| červenec 2026 | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | ||
6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 |
20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 |
27 | 28 | 29 | 30 | 31 | ||
| srpen 2026 | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | 2 | |||||
3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 |
10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 |
17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 |
24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 |
31 | ||||||
Anketa