Glosy

Od nepaměti jsou lidé zvyklí na opakování ročních období. Teď si zvykáme, že jaro a podzim se z ročního cyklu pomalu vytrácejí. Něco podobného se týká i pradávné burzovní zkušenosti, která velela opustit v květnu akciový trh a vrátit se na něj až na podzim. Také ona se však pomalu vytrácí. Život je změna. Rádi o ní srdnatě mluvíme, hůř ji ale v reálném životě vstřebáváme. A o tom je současné globální akciové obchodování.
Stejně jako zákonitosti střídání dob ledových a změny globálního počasí opakují se i dlouhodobé akciové zákonitosti. Po bujarém veselí na horní palubě se trhy s dlouhodobější  pravidelností vrací ke kořenům. A to je dnešní situace.

K lepšímu pochopení situace se vraťme do Anglie na přelomu 18. a 19. století k tzv. Canal manii. Průmyslová revoluce volala po zásadních změnách v dopravě. Koňské už povozy nestačily a proto se začaly se stavět první vodní kanály. Výstavbu samozřejmě provázely všechny známé průvodní nemoci. Prodražování a zpožďování výstavby. To bylo/je normální. Nicméně první kanály, akciové společnosti, byly finančně po počátečních problémech úspěšné, protože byly potřebné. Když se z "kanálových" akcií stal akciový byznys šly "do kytiček".

Hlavní důvody konce kanálových akcií byly dva. (1) Budování "kanálů pro kanály", jenom aby byl akciový byznys a (2) nástup železnice. Ta výstavbu kanálů v podstatě zastavila, aby později velký počet železničních akciových společností dopadl stejně, jako ty kanálové. Zůstalo jich nakonec jen pár potřebných.
Pár potřebných. To je ta změna a důvod návratu ke kořenům. Trh se pročistil. Něco podobného jsme zažili už i my na přelomu tisíciletí s internetovými společnostmi. A také se trh pročistil. Zůstalo jen pár těch opravdu potřebných, které něco užitečného a konkrétního přinášely.

Na konci tohoto desetiletí se situace s návratem "ke kořenům" znovu opakuje. A ani nejde jinak. Bujaré veselí končí. Šanci mají jen opravdu potřebné společnosti a samozřejmě i jejich akcie. Ale pozor. Se změnami nastupují i predátoři. Investoři, kteří se změn nebojí. Naopak. Zatímco co "zavedení" analytici budou ještě dlouho opakovat zavedená moudra, predátoři už jdou po skutečných hodnotách. A ještě jednou pozor. Nechtějí se dělit! Proto ono rozvíjení nůžek mezi bohatými a "zbytkem světa". Proto ony rebelie a davový obdiv populistických predátorů. Snad se s nimi trochu přiživíme, myslí si mnozí. Nepřiživíme. Nedají nám nic!

V zemích střední Evropy, potažmo v celém tzv. postkomunistickém prostoru má však vývoj ještě jedno specifikum. "Dotační" byznys. Škoda, Baťa, Kolben, Gates, Jobs a řada dalších a dalších měli myšlenku, založili podnik a ten dál budovali. U nás to bylo po roce 1989 v mnoha případech jiné. Nejdříve s pomocí korupce privatizovat a pak čerpat, z různých důvodů, samozřejmě zase s pomocí korupce, dotace. Až vznikly mocné konglomeráty, které neumí žít jinak než z dotací. Často z EU, které jinak z populistických důvodů nasazují psí hlavu.

Do akciového vlaku však chtějí tito predátoři naskočit až v jeho závěrečné fázi. Ve fázi, kdy mají sílu ovládnout jako majoritní akcionáři celý byznys. Samozřejmě vybírají co je v jejich zemích to pravé ořechové. V Česku je to bezesporu energetika. Do ní potečou dotace pořád. Na silné finanční korporace však predátoři nemají. Mají na ně ale státy, viz hrozba selektivních daní, která ve středu srazila do kolen Erste Bank.

Co tedy ještě musí predátoři udělat? Ušetřit na korupci politikům a vzít si politiku sami do svých rukou. Ovládnout společnosti, které něco konkrétního produkují, například energie. Proto ten boj o ČEZ. Ve společnostech, které může "ohrožovat" stát, viz vzpomínané banky, se sami tím státem stát podle známéhofrancouzského Ludvka "stát jsem já". A bude vymalováno.

A co my? Známe-li záměry a rozumíme-li jim, můžeme se i účinně bránit. Pokud jsme ale jen členové fanklubu asi toho moc nevymyslíme. A dobře nám pak tak!

Tweet