Glosy

Aniž by si investoři problém přímo uvědomovali cítí, že se "něco" mění. Něco "visí ve vzduchu". Nízké a záporné úrokové sazby, uvolněná politika klíčových světových centrálních bank a záporné výnosy výnosy dluhopisů ženou investory do akcií a nemovitostí. To může být pro akciové investory dobrá zpráva. Ale zase je v ní to ALE. Světové ekonomiky aktuálně zachraňují spotřebitelé. ALE jak dlouho takový přístup vydrží?

Zvlášť patrná je nová situace v Česku. Dostali jsme se na limity české ekonomiky. Dříve čtyřicet let a teď už třicet let pořád "doháníme a předháníme" a stále nás od například rakouské, německé, nizozemské nebo švédské výkonnosti dělí desítky procent? Proč? Jak je to možné?

Odpověď na v úvodu uvedené otázky je vcelku snadná. Rozdíly mezi námi a vyspělými evropskými státy už nelze překlenout kvantitou, ALE kvalitou. Za problémem dohánění a předhánění stojí ona tolikrát vychvalovaná "ekonomická diplomacie", dotační programy, všechna ta Čapí hnízda, "sjezdovky na vinicích", korupce, darované kabelky, střety zájmů, boje o "jednotlivé" moci, především pak o energetickou moc a nakonec o absolutní moc ve státě. Nakonec však zjistíme, že ani v tom podstata problému "dohnat a předehnat" netkví. Tkví v "ekonomice vyšší kvality". V tuzemském akciovém světě v  titulech s vysokou vnitřní hodnotou.

V racionálním investování širokých vrstev obyvatelstva. Takové investování vyplňuje uvolněný prostor po činnostech, ve kterých člověka nahrazují průmysloví roboti a umělá inteligence činnostmi investičními, které vedou společnost vpřed a k posilování její mentální síly a jednak uvolňuje lidský potenciál k vyhledávání nových řešení na nové ekonomické kvalitě. Žádné montovny, ale mentální rozvoj.

Aby se to podařilo je nutné vytvořit mix chytrých rozhodnutí v dlouhodobém časovém horizontu. Jak uvěřit dlouhodobé ekonomické strategii, když symbolem dlouhodobosti oné ekonomické strategie je výrok premiéra ke klimatickým změnám: "Proč máme řešit teď, třicet jedna let dopředu, rok padesát?"

Klasickým a samozřejmě chybným "ekonomickým" myšlením je tvorba státního rozpočtu, kterou právě včera na rok 2020 ukončil parlament. Spousta řečí o investicích, ale slyšel při projednávání rozpočtu někdo alespoň náznak postupu, bez kterého se žádná investice neobejde: tolik a tolik to bude stát, v takovém a takovém časovém horizontu a tolik a tolik to přinese? Neslyšel! Natož aby někdo sliby kontroloval. Místo toho jen pořád dokola opakujeme tomu dáme, tomu dáme a tomu nic!

Abychom mohli investičně myslet a sestavovat kvalitní "investiční" státní rozpočty potřebujeme především lidi s kvalitním vzděláním, kteří umí kódovat, dekódovat a pracovat s daty. Umět pracovat s daty se stává hlavním rozměrem gramotnosti ve 21. století. Ne práce v montovnách. Proto je právě teď čas na zásadní změnu.

Tweet