Glosy

 V české veřejné debatě se často mluví o tom, kdo si co zaslouží. Zaměstnanci si zaslouží lepší mzdy. Obce více peněz na rozvoj. Stát vyšší příjmy pro plnění svých funkcí. Firmy kvalitní infrastrukturu. Rodiny lepší podmínky pro život. To všechno jsou legitimní očekávání.
Mnohem méně se však mluví o tom, odkud se prostředky na jejich naplnění vlastně berou. Každá prosperující ekonomika stojí na několika pilířích. Potřebuje schopné lidi. Potřebuje podnikatele. A potřebuje kapitál.

Právě kapitál bývá často tím nejméně viditelným. Když vznikne nová výrobní hala, většina lidí vidí zaměstnance u strojů. Když se otevře nová provozovna, vidí zákazníci výslednou službu. Když firma oznámí růst mezd, zaměstnanci pocítí jeho dopad ve své peněžence. Jen málokdo však vidí peníze, které musely být investovány dlouho předtím.

Někdo musel uvěřit budoucnosti projektu natolik, aby riskoval vlastní prostředky. Někdo musel přijmout možnost, že se investice nemusí vrátit. Někdo musel nést nejistotu dříve, než vzniklo první pracovní místo nebo první koruna zisku. Právě tomu se říká kapitál. Nejde o odměnu za bohatství. Jde o odměnu za riziko. To bývá důležitý rozdíl.

Společnost má samozřejmě právo diskutovat o výši daní, rozdělování bohatství i o podobě hospodářské politiky. Takové debaty jsou přirozené a potřebné.  Méně rozumné však bývá vytvářet dojem, že kapitál je problém sám o sobě. Protože kapitál má jednu vlastnost, kterou nelze přehlasovat ani odhlasovat. Může odejít jinam. Ne ze dne na den. Ne dramaticky. Často velmi tiše.
Nejprve se odloží jedna investice. Pak druhá. Následně se nový projekt uskuteční v jiné zemi. A až po čase se začnou objevovat otázky, proč ekonomika roste pomaleji než dříve.

Kapitál totiž nechodí tam, kde je pouze vítán v dobách prosperity. Hledá prostředí, které mu rozumí i ve chvílích, kdy přináší nepříjemné otázky. Proto není dobré vnímat investory jako oddělenou skupinu lidí, jejichž úspěch nebo neúspěch se většiny společnosti netýká.

Když kapitál prosperuje, nevítězí pouze investoři. Vznikají nové investice, nové výrobní kapacity, nové technologie a často i nová pracovní místa. A když kapitál ztrácí důvěru, účet nakonec neplatí jen jeho vlastníci. Dříve či později ho platí celá ekonomika. Protože prosperita není výsledkem práce samotné Ani podnikání samotného.
Prosperota vzniká teprve tehdy, když spolupracují práce, podnikatelé a kapitál. Oslabit jeden z těchto pilířů je snadné. Nahradit ho bývá mnohem těžší.

Tweet