Glosy

Listopad 1989 dnes slaví své 30. výročí. Tuzemský akciový trh na své výročí ještě čeká. Autor těchto glos vedl počátkem devadesátých let osobní i písemnou diskuzi s prvním šéfem pražské burzy. Především písemné materiály považoval pro budoucnost za velmi důležité a tak si je kvůli zachování věrohodnosti uložil v sejfu tehdejší IPB v Přerově. Osud byl ale proti. Díky povodním na Moravě v roce 1997 byly sejfy zatopeny a uložený materiál zničen, takže svědectví už je jen osobním nedoložitelným zážitkem z té doby. Bohužel.

Důležitou osobní vzpomínkou z té doby bylo sdělení jednoho z prvních mužů tehdejšího tuzemského akciové trhu. Proč má a musí mít vznikající český stát svůj akciový trh? To je přece jasné pane kolego, každý kapitalistický stát má a musí mít svůj akciový trh, jinak by nebyl kapitalistickým státem jakým chce Česká republika být.

Vysvětlení mně už tenkrát lehce vyděsilo. Cítil jsem, že je něco špatně. Měl jsem z domova na tehdejší dobu poměrně silné, pokud se týká kapitálových trhů, odborné zázemí. Můj otec dostudoval, po přerušení studia způsobeném druhou světovou válkou a totálním nasazení v Německu, těsně před únorem 1948 práva. Věnoval se právu akciových společností a kapitálových trhů. Pražskou burzu, kapitálové trhy a odborníky na nich působících však Únor 1948 smetl. Otec se musel živit jinak, nicméně láska k oboru, skripta, učil ho profesor Karel Engliš, a odborná literatura doma v knihovně zůstaly. Jeho lásku k oboru jsem podědil a není proto divu, že jsem se začal hned po Listopadu kapitálovým trhům věnovat profesionálně.

O to víc jsem byl zděšen, když jsem slyšel z úst nejpovolanějších, že kapitálové trhy existují jenom proto, že je každý pořádný kapitalistický stát musí a má mít. Moc chabý argument. Něco bylo špatně. Ostatně i proto jsem napsal svou páteční glosu "Polostátní ČEZ. Co to je? Marketingový trik!". Shodou okolností jsem měl včera, v sobotu, v předvečer 30. výročí příležitost se k tématu vrátit při v podstatě náhodné diskuzi, ve které se mluvilo i o současných poměrech, "polostátním" ČEZ a "odlivu peněz do zahraničí". Diskuzi mezi sebou vedli lidé vzdělaní, humanitně i technicky, moudří a s bohatými životními zkušenostmi.

Narazil jsem s "odlivem peněz do zahraničí". I jal jsem se vysvětlovat. V devadesátých letech chyběly peníze. Stát si buď mohl půjčit v zahraničí nebo pustit do Česka zahraniční kapitál. Rozhodl se, a myslím správně, pro druhou možnost. Zatím co však u úvěru/půjčky lidé chápou, že riziko splácení je pro dlužníka, ale i věřitele velké a hrozí zadlužení země, nehledě na to, že úroky stejně odplouvají do ciziny, ve druhém případě jim už věci tak jasné nejsou.

Rychlý rozmach ekonomiky 30 let po Listopadu je zřejmý, viditelný a vítaný. Dokonce ani "vnucování" řízení akciových společností jsme se moc nebránili, protože jsme chápali, že v cizině tomu v té době rozuměli řízení firem víc než my odchování státem řízenou ekonomikou. A dobře jsme udělali. ... ale ten "odliv peněz do zahraničí!" Přitom dividendy nejsou nic jiného než v podstatě "úroky" placené do zahraničí. Odměna za riziko investovat v Česku. Navíc v situaci, kdy ono dnes zatracované zahraničí má ještě v živé paměti neblahé zkušenosti svých dědů s českým znárodněním v roce a po roce 1948!

Pravdou se ale v dnešní "postpravdivé" době politické body nezískávají. Na "odliv peněz do zahraničí, laciné to předvolební lákadlo, "skáčou" i inteligentní nezkušení lidé, byť jim je třeba padesát. Těch 40 ztracených let života "za oponou" chybí!

"Polostátnímu" ČEZ jsme se věnovali v pátek. O to víc mně dnes, v neděli, zaujal titulek "ČEZ: Dohoda se státem možná v 1Q 2020, bude řešit ochranu min. akcionářů; Fin. ředitel Novák očekává růst zisku a dividendy". Já tomu nerozumím, sorry jako. Jak se může 70% akcionář, byť zastupovaný managementem dohodnout sám se sebou?

Dost mudrování. Pěkné prožití 30. výročí sametové revoluce!

Tweet