Každý akciový trh má svůj dividendový a spekulační potenciál. Tuzemský trh má velmi
silný dividendový potenciál.
Spekulační potenciál však
zatím investory
zklamal na celé čáře i když růstový podzim a
lednový růstový efekt máme teprve před sebou.
Vnitřní hodnota akcií jako by u nás nejen nefungovala, ale vůbec
neexistovala. Je to dáno
hamižností úzké skupiny vlivných a
postojem státu k investování. Místo aby investováním řešil důchodovou strategii Česka dopřává sluchu zprávám
poplašného marketingu a podporuje akcie v rukou hamižných na úkor
řešení finanční budoucnosti střední třídy.
Díky přístupu státu k investování přiznáváme, že nám naše
vize "
úspěšného spekulačního zbytku roku" stále
nevychází. Už i zkušení a schopní investoři opouštějí akcie ČEZ nebo, díky "povinným" bankovním "desátkům", akcie některých bank.
Přirozenou "obranou" proti nejistotám a strachu jsou
výprodeje. Podléhají jim i zkušení drobní investoři. Žít v neustálých obavách investory psychicky drtí. I přesto, že dobře ví o investičním cyklu. Experti často a rádi řeší věci dramaticky. Dobře vědí, že
špatné zprávy táhnou. Stačí pár korekcí a už spekulují o recesi. A přitom akciový trh sám o sobě recesi vůbec spolehlivě nesignalizuje. Naopak. Je spolehlivým partnerem "třetích vzadu", kteří pozorují, jak se dva perou. Takovou situaci dokáží už zvládnout i drobní čeští investoři.
Problém investování na tuzemském akciovém trhu tkví v hamižnosti mocných a jejich
nechuti se dělit. Jejich
cílem je
závislý zaměstnanec, který se dobře a snadno ovládá.
Stačí trochu
chleba a hry.
V Česku akciový trh ovládá
úzká skupinka mocných zájemců o ČEZ a nověji možná i o
zdravotnictví. Dělá všechno, aby drobné investory v prvním případě odradila od nákupů akcií ČEZ a ve druhém, aby investování drobných akcionářů do zdravotnictví vůbec nepřipustila.
Chytří "
třetí vzadu" se ale nevzdávají. Vyčkávají a ve správnou chvíli "chňapnou".
Ale
zůstali ještě vůbec nějací chytří drobní investoři
na trhu? Dlouho jsme si mysleli, že ano. Dnes
váháme. Naše obavy potvrzuje chování tuzemského akciového trhu. Krok vpřed, dva kroky zpátky, dva kroky vpřed, jeden krok zpátky a tak pořád dokola.
I my, zatvrzelí optimisté, už
začínáme mít z držení akcií se silnou vnitřní hodnotou
obavy a
strach. Ne kvůli fungování trhu jako takového, ale
ze síly českých
mocných a
slabosti českých, často špatně informovaných nebo dokonce i záměrně dezinformovaných
slabých. Proto je nástup trvalejšího růstového trendu na tuzemském akciovém trhu tak komplikovaný a pomalý. A máme už dokonce i
pochybnosti,
zdali letos k růstu vůbec
dojde. Díky zkušenostem s investičními cykly víme, že se růstový trend i u nás určitě dostaví.
Počet malověrných ale bude daleko
vyšší než jsme původně předpokládali.
Toho se obáváme.