Glosy

Tuzemský akciový trh ovlivňuje covid-19 a souvislosti spojené s prezidentskými volbami v USA. Pro nás je důležitější druhá vlna covid-19. Uklidňujícím faktorem může být, že Krajský soud v Plzni rozhodl, že jsme na jaře nebyli ve válce. Stav nouze nemůže být ani v souvislosti s pandemií za válku považován. Epidemie holt z politiků generály neudělá. To je dobrá zpráva.

Stagnace, obavy, nejistota, tápání na pražské burze pokračují. Signály a probouzení bank tu již jsou, ale především veřejné televizní debaty klid nepřináší. Politický marketing a řeči s ním spojené sice méně přemýšlející potěší a protknou vlastenectvím, nicméně chybějící peníze "nám ni budoucím" nedodají. O to hůř, že se o nich decentně ani moc nemluví. Politici se předhánějí řečmi o tom, co všechno je nezbytné pro lidi udělat, ale toť vše. Kde na to vzít a nekrást se decentně mlčí.

V nedělních Otázkách VM na ČT sice dva známí ekonomové o problému otevřeně mluvili, nicméně to bylo vše. Maso bude, jak ubezpečoval kdysi dávno na Letné Antonín Novotný. Sám jsem ho na vlastní uši slyšel. Ale jak, to také tenkrát neřekl. Stejně jako dnes vládnoucí garnitura. Docela vážně tak hrozí scénář "po nás potopa"! To je vážná věc.

Politický marketing a politické píár nabízí jediné řešení. Strčit hlavu do písku. O tom z čeho se budou platit dnešní dluhy se proto nemluví. Pořád se jen mlátí prázdná sláma o tom, kdo všechno potřebuje pomoci. Žádné rozlišení komu covid škodí, ale i komu naopak prospívá, kdo je potřebný a kdo ne. Česká cesta je plošná cesta. Ekonomikcé programy, například připravovaný kurzarbeit, ve spoustě případů jen udržují zaměstnanost tam, kde ji už nebude v budoucnu potřeba a tak brání přesunu pracovních sil do oborů, ve kterých už dnes lidé chybějí. Marketingové motto "jsme tady pro všechny" začíná škodit. Všem, všem, všem.

Že je něco špatně signalizují odjakživa a v předstihu akciové trhy. A platí to i opačně. První zvedají hlavu a ukazují nový směr. Pokud trhy dobře nepracují nebo jsou-li postaveny na špatných a vratkých základech této důležité schopnosti se jim nedostává. To je případ tuzemského akciového trhu. Ne proto, že by byl špatně řízen, ale proto, že vládnoucí moc ho vůbec nechce. Akcie ano, ale jen v rukou jednotlivců. Žádné dělení se o zisk. Já, já, jenom já. To je hlavní píár a motto politického marketingu v Česku. Stagnace akciového trhu těm, kteří by měli naslouchat nic neříká. Otázkou je zdali z neznalosti nebo ze zlého úmyslu. Obojí je ale špatně.

Pražská burza stagnuje. Neohlížejme se, ale jak se ceny akcií vyvíjejí teď. Dívejme se do budoucnosti. Ta je důležitá. O ni rozhodnou prezidentské volby v USA, brexit v Evropě a hlavně pokrok či neúspěch v boji s covid-19. Teď nezbývá než připomínat. (1) Říjen bude o trpělivosti. (2) Držet, máme-li je nakoupeny, akcie s vysokou vnitřní hodnotou. Banky, ČEZ. (3) Pozor na nováčka trhu Českou zbrojovku! Opatrně s nákupy jejich akcií.
 

Tweet