Blog

Často v poslední době slýchávám MNĚ JE TO JEDNO!. A to mně vůbec není jedno, protože nezájem je živnou půdou pro mnohá šibalstva. A to mně opravdu vůbec jedno není. Jsou to slova odevzdanosti a strachu.

My Češi máme od nepaměti stále z něčeho strach a pořád nám někdo ubližuje. Za první republiky svitla naděje, netrvala však dlouho a od německé okupace se bojíme tak nějak permanentně a k někomu se pořád, protože si nevěříme, přimykáme. Tu k SSSR, tu k USA a znovu k Rusku. Nemáme štěstí ani na schopné politiky. Spíš nás vedou ti všeho schopní. Cíl a smysl strašení byl a je po celá staletí stejný. Vystrašený člověk je povolnější a snáz ovladatelný!

KOMU JE VŠECHNO JEDNO?

Častěji a silněji se ke strategii "mně je to jedno" přimykají lidé starší, kteří svůj "pracovní aktivní" život prožili v ovzduší technokratického vládnutí soudruha podnikového ředitele, familiérně "podnikového". Byl hodně populární v normalizační době po srpnu 1968. Andrej Babiš je těmito našimi spoluobčany vnímán jako "náš podnikový".

Jejich důvody příklonu k našemu podnikovému jsou existenční. Seniorů se finanční důsledky vládnutí hnutí ANO už přímo nedotýkají, protože již většinou nejsou ekonomicky aktivní a dopady pandemické krize se jich tolik, až na přímé ohrožení zdraví, netýkají. S vděkem přijímají "helfec" 5000 Kč, jak napsal před časem jeden senior v deníku Právo, který jim vláda před vánocemi nabídla. Jsou to lidé, kteří již dnešní době nerozumí , zoufalí a vzteklí, a zájem vlády hnutí ANO, ČSSD jako by v ní vůbec nebyla, o ně, ztracence v čase, je těší.

Zajímavější je druhá skupina. Podivný mix  lidí méně vzdělaných na straně jedné a státních zaměstnanců na straně. Ani jedna z obou podskupin nerozumí světu byznysu. Je jim cizí a proto neumí  dohlédnout fatálních chyb, které vyplývají z obrovské míry diletantismu, které vzchází z vládnutí jejich idolů.

A konečně je tu třetí skupina vzešlá z prastaré lidské vlastnosti, že člověk nerad přiznává, že se mýlil. Setrvačnost je mocná. Chvíli trvá, než se lidé dopracují k něčemu novému a najdou k tomu cestu. Všem třem skupinám nejenže je blízké a sjednocuje je ono  "mně je to jedno", ale, a to je nebezpečnější, vůbec si nedochází zhoubnost takové strategie. Normalizace je stále v nás a komunistické sémě vydává své plody i teď. Za komunismu a nyní za Babiše prostě bylo a i dnes je dobře. Podhoubí, ve kterém jsme žili před rokem 1989 se uchytilo a daří se mu. Při životě ho udržuje STRACH. Byť na jiné úrovni než tomu bylo do Listopadu 1989.

V OPAČNÉM GARDU

Ono "mně je to jedno" funguje, a to je snad ještě horší i u mocných. Hradních a vládních poradců, bossů, vysokých státních úředníků, policejních pohlavárů a všemožných šibalů. Oni ale své "mně je to jedno" neberou jako smíření se s realitou, ale dávají ho naopak okatě najevo. Mně je to jedno, protože mně nějaká pravidla, příkazy či nařízení nezajímají. Já jsem PAN NEDOTKNUTELNÝ.

STRACH A SVOBODA

Mým tématem je investování a investování je o svobodě beze strachu. O skutečné svobodě, ne o té "profláknuté" a "okecávané" svobodě, ale o finanční svobodě a svobodě ducha. K té má nejblíž střední třída - povšimněte si, prosím, v předcházející části jsme o ní nemluvili. Jí není všechno jedno, nemá strach starat se sama o sebe. A už vůbec ne jen slovy, ale i fakticky, činy. Proto se jí diktátoři a vládci, později "soudruzi podnikoví ředitelé", po celá staletí báli a snažili/snaží se ji umlčet. Po roce 1948 slovy o státu jako jedné společné dílně, jejíž výsledky se budou spravedlivě rozdělovat. Teď oslavujeme stát jako firmu. Ale není to nic jiného než inovovaná mantra "jeden stát - jedna dílna", potažmo jeden pan DOKONALÝ.

Jak to dopadlo a dopadá víme. Přesto vůdce takového státu zbožňujeme. Ať už to byli pánové Gustav Husák, Miloš Zeman či Andrej Babiš. Příčin zbožňování a potřeby být pořád někým chráněni je spousta. Jednou z nejdůležitějších jsou - a nebojme se to přiznat! - pokřivené mezilidské vztahy. Strach nás vede k nerozhodnosti a neustálému váhání. Slovníkem exprezidenta Klause k neakci.

Střední třída si to dobře uvědomuje. Uvědomuje si to ale i vládnoucí moc! Rozpomíná se a do života opět vnáší myšlenky a slova J. V. STALINA. Žádný člověk, žádný problém. ŽÁDNÁ STŘEDNÍ TŘÍDA, ŽÁDNÝ PROBLÉM. A také slova jiného podobného Rusa V. I . LENINA. Všechnu moc sovětům. V inovovaném pojetí VŠECHNU MOC OLIGARCHŮM. Jak přišli právě oligarchové k počátečnímu kapitálu? To se raději ani neptejme.

V záhlaví našeho webu máme slova Andrease Treichla: "Finanční gramotnost je jedna z nejdůležitějších věcí, aby se lidé nenechali od politiků obalamutit." Držme se jich a nemusíme se bát ani života, ani lidí okolo nás, ani investování, ani tuzemského akciového trhu. Naopak. Můžeme na něm vydělávat a rozšířit počet našich finančních zdrojů. Pro případ, že se budou po pandemii splácet státní dluhy, zvyšovat daně, poroste inflace a budou stagnovat mzdy a důchody.

NEBOJME SE VLKA NIC

Vyzněla úvaha příliš pesimisticky? Ne. Pouze realisticky. Světýlko v tunelu už svítí a možná nám právě pandemie - protože všechno zlé bývá také k něčemu dobré - otevře oči.

 

Tweet