Nedávno místopředseda vlády, ministr vnitra a zahraničí, předseda ČSSD, atd., atd. Jan Hamáček kontroloval na České poště v Malešicích její připravenost na vánoce a mezi balíky mezi řečí konstatoval, že
v létě je málo summitů,
vše se dá dobře zvládnout a ze souběžného ministrování na vnitru a zahraničí prý není unavený.
Svatá prostoto! Prací ministra přece není jezdit na summity, ale přemýšlet a tvořit politiku státu. Především zahraniční politiku.
Stejně to teď vypadá i na tuzemském akciovém trhu. Lidé jsou na dovolených, vše se dá dobře zvládnout.
Většina "investorů" stejně jako "polyministr" Hamáček v pražských Malešicích kontroluje "mezi balíky" firemní výsledky - letní summity se nekonají, tak co jiného mají mít na práci - a
investiční politika státu jim
utíká mezi prsty. Nechovají se tak však všichni investoři.
Jedni, jako pan Hamáček
vyčkávají,
jiní se chopili opuštěného investičního kormidla a
konají. Jsou všude. Jsou s námi. Bedlivě sledují dění a dobře vědí, že nejde o jeden kvartál, ale o investiční politiku.
Hodně zaměstnanců,
málo skutečných
investorů, to je strategie chytrých investorů - tvořit investiční politiku a
vytěsnit ty
schopné!
Inspiraci hledají
v historii i teorii.
Například ve výzkumu kurzů provedeném v
Centru pro výzkum cenných papírů na
Univezity of Chicago.
New York Times o výzkumu informovaly v článku "
Akciový trh se zužuje. Je to problém pro všechny." Před dvaceti lety připadalo na milión Američanů 29 veřejně obchodovaných firem. V roce 2018 je to jen 11 firem! V polovině sedmdesátých let minulého století 23 firem. V polovině devadesátých let byl "průměrný věk" listovaných společností 12 let. Nyní 20 let. Akciové společnosti na veřejných trzích tedy výrazně stárnou! Bylo ale také zjištěno, že starší společnosti méně investují a vyplácejí větší výnosy. To všechno jsou
pádné důvody,
abychom přimýšleli i doma.
Někteří investoři jsou ve střehu a přemýšlejí, jiní bohužel ne. Na tuzemském hlavním regulovaném trhu máme 14 firem, včetně "adoptovaných", jejichž domovský parket je jinde. Další výstup ze vzpomínaného výzkumu říká, že než by si slibné firmy šly pro kapitál, tak je jejich majitelé raději prodávají celé. O "částečném odchodu" z firmy "přes veřejný trh" majitelé moc zájem nemají. V Česku to platí i opačně. A je to to vyzkoušené (OKD, NWR).
Nenakupovat "
přes trh", na kterém, když je cítit zájem ceny akcií rostou, ale
nakupovat "
v balíku" (a jsme zase u té pošty), kdy se dá cena snížit.
Je to už konečně dostatečně jasné a křišťálově průzračné?