Glosy

V nedávných dnech vyšla v češtině výborná kniha historika Timothy Snydera Cesta k nesvobodě. Opouští pravolevé vidění světa a nabízí "nevyhnutelnost versus věčnost". Na historika s překvapením představuje nový pohled i na kapitálové, potažmo akciové trhy. 20. století vnímá jako souboj obou pohledů. 21. století představuje zatím jako "vítězství věčnosti". Zlom nachází v roce 2010.

Lajt motiv nevyhnutelnosti tkví v trvalém růstu společnosti. Vzdělaností a kulturou počínaje a hospodářstvím a kapitálovým a akciovým trhem konče. Věčností rozumí obracení do minulosti, posilování víry v silné vůdce a myšlení "všichni nám chtějí škodit". Pohledem nevyhnutelnosti akciové trhy porostou. Věčnost kapitálové a akciové trhy zatracuje. Nejsou potřeba. Vůdce vše zařídí. Zrušme je!

Obíhat dividendy? Netřeba. Vůdce se o nás a náš blahobyt postará, protože mu jde o blaho všech. Těch ještě nenarozených i těch, kteří svou životní pouť končí. Vlastnit akcie či jakákoliv jiná aktiva? Netřeba. Vůdce se o nás a náš blahobyt postará, protože mu jde o blaho všech, atd., atd.

Před 100 lety viděly Spojené státy a Leninův Sovětský svaz věci stejně. Obě země, byť každá trochu jinak, věřily v nevyhnutelnost. USA v nevyhnutelnost pokroku, SSSR v nevyhnutelnost komunismu. Hitlerovo Německo se obrátilo k věčnosti, tradicí a hlavně k silnému vůdci. Se stejnou myšlenkou koketoval i Stalin. Ale váhal. Brežněvův SSSR dopadl na hospodářské dno. Musel se definitivně přiklonit k věčnosti a hledat nepřítele. Gorbačova perestrojka se pokusila obrátit Rusko k pokroku. Marně. Pak přišel Putin. V prvním cyklu svého prezidentství lavíroval. V roce 2010 na prahu druhého cyklu, "zoči voči" neutěšené hospodářské situaci, přilnul k věčnosti. Všichni nám chtějí škodit! Funguje to. I v Česku.

A co Spojené státy? Ukazuje se, že věčnost je věčná. V Donaldu Trumpovi našly tvrdého vůdce, hledajícího nepřítele všude okolo sebe. Aktuálně v Číně. Na ráně jsou ale i spojenci v NATO a EU, přesněji v Evropě, ze které právě USA vzešly. Poražená Hillary nepochopila, že lidé, především střední třída, z evidentního pokroku nic nemají. Proto se obrátili k vůdci - k věčnosti. Podobného příkladu dnes následuje řada států. V EU například Česko a země V4 - a nejsou samy.

Jaký je/bude v novém prostředí tuzemský akciový trh?

Mají pravdu příznivci nevyhnutelnosti nebo věčnosti? Věčnost nejspíš budoucností 21. století nebude. Ale kdoví? A pokud ano, budou se opakovat hrůzy 20. století.
Samospasitelná ovšem nebude ani nevyhnutelnost, pokud nezabrání rozevírání nůžek mezi chudými a bezskrupulózně bohatými. A dostáváme se k akciového trhu. Pokud jeho význam dál zeslábne nebo bude dokonce opět rušen, bude to cesta do pekla a staneme se, společně s migranty z Afriky a z Asie migranty ve vlastní zemi. Pokud ale sílu volného pohybu myšlenek a kapitálu obhájíme budeme svědky přeměny nevyhnutelnosti na vyšší úroveň.

Teď nás možná mnozí naši čtenáři zatratí a tak prosíme o shovívavost a zamyšlení. Rozhodnutí je na nás. Tuzemský prubířský kámen se jmenuje ČEZ!

Tweet